Jenny Nowak: Dračí krev
Vydalo nakladatelství Netopejr, 2005 a 2011, 289 Kč
Upírská tématika je v současné době velmi populární. Sympatický posun, nicméně podoba upíra, ať už z fyzické či psychické stránky, se od prapůvodních hrdinů upírů změnila. Bram Stoker nebyl prvním autorem, který se upírům věnoval, každopádně z jeho pera vzešel nejslavnější příběh. Dracula byl netvor, spíš zvíře, než člověk a lačnil pouze po krvi. Dobře, zbylo v něm i trochu hrdosti z bojarského období svého života, ale krasavec to opravdu nebyl. A ženy? Když už se jich musel dotknout, představovaly pro něj spíše sud vína. Nebo pěkně tvarovaný pohár krve. Současnost sice upíry vzkřísila, ale přivedla zpět na svět metrosexuály s jiskrou v oku, kteří pod rouškou zlobivých chlapců vlastně jen touží po věčné lásce. Kdyby se tato romantická podoba objevila v jednom díle, šlo by o příjemně originální změnu. Bohužel se z rozervaných upírských srdcí stala norma, a tak je opravdu obtížné setkat se s pravou upírskou animálností. Jenny Nowak se podařilo stvořit kompromis mezi těmito dvěma póly, díky čemuž jsou její příběhy neskutečně osvěžující.
Ve své knize „Dračí krev“ se autorka vrací do minulosti, konkrétně do doby vlády řádu Draka v Sedmihradsku (15. století). Množství historických informací čtenáře ponouká k myšlenkám, zda nemá v ruce čtivou učebnici, ale tento školní dojem brzy mizí. Setkáváme se s knížetem Belou a sledujeme jeho život od samého začátku. Ano, skutečně život, jelikož onen slavný neživot je tématem knižního pokračování s názvem „Trůn pro mrtvého“. O tom však někdy příště.
Bela je Dracula, nejen krví, ale i slavným pojmem. Málokterý autor se kdy věnoval době, kdy byl Bela Vlad z rodu Draků ještě malým chlapcem, době, kdy dospíval, v tom je příběh Jenny Nowak ojedinělý. Zajímavé však je, že přestože je kníže v knize převážně člověkem, jakási upíří krutost se nad jeho hlavou snáší od prvopočátku. Možná je to surovostí doby, kdy se příběh odehrává, jistě v tom hrají i vladařské a vojenské povinnosti, které na mladého chlapce padají příliš brzy. A možná má draka skutečně v krvi. Krutost a nemilosrdnost je však stále doprovázená spravedlností, takže k Belovi čtenář cítí úctu a přízeň. A u čtenářek jsem si z vlastní zkušenosti jistá až náklonností. Sledujeme jeho politická rozhodnutí, první sexuální zážitky a lásku. Dokonce, věčnou lásku. Zde se projevuje ono propojení mezi krutým mužem a romantickým snílkem. Na své si tedy mohou přijít zastánci obou stanovisek.
Nutno zmínit, že i vedlejší postavy příběhu jsou skvěle rozpracované. Věrný druh Walter z Langley a později i jeho synové jsou příjemným severským zpestřením a především ženské postavy jsou výtečně různorodé. Od čarokrásné Elgyn, přes Belovu sestru Milanu, až k osudové Alexis, statečné a nespoutané dívce, které je pochopitelně věnováno nejvíc stran.
Je to tedy vlastně čtivý příběh o lásce, avšak doprovázený neskutečně krutými ranami nejen tureckého vojska, ale i všudypřítomné sudby. Jako by se slavní literární hrdinové Edward Cullen a Christian Grey stali jednou osobou, Belou z rodu Draculů. Nezní to snad dost lákavě?
