Jozef Karika: Trhlina
Trhlina
Vydalo nakladatelství Argo, 2016, 348 Kč
Jsou knihy, o kterých čtete, jak jsou skvělé, jsou z nich bestsellery, tak si je koupíte, přelouskáte je a zjistíte, že ostatní mají naprosto blbý vkus, anebo se úspěch knihy zaplatil hodně rozsáhlou a hodně drahou propagací. Příkladem budiž minimálně první kniha Roberta Bryndzy „Dívka v ledu“, na další jsem zatím neměl žaludek. Pak jsou ale knihy, o kterých se mluví, vy si je přečtete a zjistíte, že ty pozitivní reakce nebyly přehnané. A přesně taková je kniha „Trhlina“ Jozefa Kariky.
Pokud se týká příběhu knihy „Trhlina“ nechci se k němu moc vyjadřovat, protože si myslím, že je fajn si ho zažít od začátku do konce. Je to jedna z těch knih, které mají výrazný přesah a jednoduché zařazení, myslím z hlediska žánrového, nenajdete. Jasně, kniha je horor, ale má v sobě mnohem víc. Ani v tomhle ohledu nebudu prozrazovat co, protože i to je docela zásadní pro to, abyste si knihu užili. Jak se ale v knize několikrát zopakuje, tohle rozhodně není obyčejný horor. A ne, není.
V knize sledujeme vyprávění jistého Igora, který se sám ozval Jozefu Karikovi poté, co autor vydal knihu „Strach“. Na jejím základě se Igor ztotožnil s některými aspekty vlastního života a myslel si, že by mohl být Karika tím, kdo ho pochopí, kdo porozumí jeho příběhu. Hned při prvním setkání Igor Jozefovi řekl, že rozhodně není ten pravý. Přesto mu začal svůj příběh vyprávět. A ten my sledujeme. Pěkně od začátku až do konce. Na první pohled trochu omezující forma, ale Jozef Karika z ní vytřískal maximum.
Igor byl absolventem vysoké školy, o práci nezavadil, a tak dělal nějaké brigády, aby alespoň trochu přispěl do společné domácnosti, kterou měl se svou přítelkyní Miou. A tak šel dělat na jednu rekonstrukci staré budovy, kdy bylo jeho prací vystěhovat všechno, co šlo, neudusit se na prachu a za tři měsíce si vydělat pár šupů. Jenže to by tam nesměl narazit na jeden trezor. Těžké monstrum zadělané do podlahy. Monstrum, od kterého mu náhodou padly do rukou klíče. A tak sejf odemkl.
Příběh, který pak Igor vypráví, se jeví na první pohled celkem obyčejný, ale on vás pořád přesvědčuje o tom, že se mu stalo něco strašného. Dění pomalu graduje, zdá se, že se nic nestane, ale Jozef Karika najednou přijde s takovou gradací, že jsem jen zíral. Najednou je tu neskutečná atmosféra. Knihu jsem četl po nocích, sám doma, a musím říct, že se mnou jedna pasáž v horách docela zamávala. Před spaním jsem se musel ujistit, že v bytě je všechno v pořádku že na mě nic nečeká. Sakra, tohle se mnou kniha dlouho neudělala. Byl to příjemný a nepříjemný pocit zároveň.
Kniha „Trhlina“ je parádní ukázkou toho, že i v relativně našich luzích a hájích máme autory, kteří jsou schopní a kteří dovedou napsat horor par excellence. Jozef Karika je toho skvělým příkladem. Má parádní styl, kterému se dá jen málo vytknout, jde si pevně za tím, co chce, a navíc přinese ještě něco navíc – donutí vás přemýšlet. A že to přemýšlení skoro až není hezké. I kniha skoro místního autora mě dokázala nadchnout a jsem za to rád, jen se přesvědčuji, že má cenu číst nejen americké autory. Ta atmosféra... Ta atmosféra!
Hodnocení: 90 %
