Karanténa
Quarantine
USA, 2008, 89 minut
Režie: John Erick Dowdle
Scénář: John Erick Dowdle a Drew Dowdle podle původního scénáře Jaume Balaguera, Luise Berdeja a Paca Plazy
Hrají:
Jennifer Carpenter (Angela Vidal)
Steve Harris (Scott Percival)
Jay Hernandez (Jake)
Johnathon Schaech (George Fletcher)
REC je snímkem, který vzbudil hodně zájmu. Proč také ne, že? Jeho příběh byl hodně zajímavý, poměrně nový a originální a sakramentsky děsivý. Španělé mají na děsivost dar a v posledních letech se jim daří děsit hodně dobře. Sirotčinec je jedním z důkazů, dalším pak geniální „Ti druzí“. Protože byli „Ti druzí“ natáčeni v angličtině nebylo potřeba dělat remake, ale u takového snímku jako REC se remake doslova nabízel. Jak je něco hodně úspěšné a nemluví se v tom anglicky, je potřeba to předělat, aby tomu průměrný Američan mohl rozumět, aniž by musel pročítat dlouhé řádky titulků. Předělávka REC dostala název „Quarantine“, česky prostě „Karanténa“.
Co se od původní verze filmu změnilo? No, moc toho není. Příběh zůstal naprosto zachován. Máme zde reportérku v podání mé oblíbenkyně Jennifer Carpenter, která nechce nic jiného, než jen natočit reportáž o tom, jak to chodí u hasičů, jaký je jejich obvyklý den. Jejím přáním je, aby byla svědkem akce, ale kdyby si to jen trochu promyslela, možná by se na to vyprdla. Ale kdo by mohl čekat, že se stane to, co se opravdu stane? Byl to přece jen obyčejný výjezd, kdy šlo o to dostat se do zamčených dveří. Jenže jakmile se hasiči dostanou dovnitř, paní, na kterou narazí, se netváří příliš přívětivě. Navíc se ráda zakusuje do nastavených masitých krčků.
„Karanténa“ je skutečně jen americkou verzí filmu, která se příliš neliší od originálu. Podobně to bylo s takovým snímkem „Ať vejde ten pravý“. Let Me In nebyl špatným filmem, ale proč raději nesledovat původní verzi, i když jsou k ní potřeba titulky, než verzi americkou která byla natočená opravdu jen proto, aby se Američané nalákali do kin? Nějaká přidaná hodnota zde není. Kamera je stejně zběsilá, nakažení jsou stejně odporní a strašidelní, všechno je to doplněno jen o všudypřítomnou angličtinu. Jennifer Carpenter zahrála dobře, ale její španělský protějšek Manuela Valesco nebyla o nic horší.
Je to škoda, já si vždycky myslím, že originalita je důležitá. Proto mám rád remaky jako Věc, „Moucha“ nebo Invaze zlodějů těl. Jedná se o předělávky, které byly pojaty novými režiséry podle jejich představ, odkazují na původní filmy, ale jsou natolik dobré a osobité, že prostě stojí za to se na ně podívat. Jaký smysl ale mají remaky jako „Noční můra v Elm Street“ nebo „Pátek třináctého“, to už je vážně otázka do debaty. Když si ale člověk uvědomí, že ty původní filmy pořád fungují a jsou mnohem lepší než nové, můj názor je pak asi jasný. „Karanténa“ je něco mezi těmito dvěma kategoriemi. Jedná se o remake zbytečný, protože originál je skvělý. Ale svou kvalitou se „Karanténa“ zase řadí k tomu lepšímu, co je v rámci kategorie předělávek natočeno. Pořád si ale myslím, že je možné peníze z lidí vytáhnout i jinak, zajímavěji a inovativněji.
REC se řadí k mým oblíbeným hororům, hlavně proto, že jako jednomu z mála se mu podařilo vyrovnat se se žánrem „found footage“, kdy film je vlastně záznamem „skutečných“ událostí. Pro mě osobně je jediným dalším povedeným filmem z tohoto ranku Paranormal Activity a Paranormal Activity 3. Sice to všechno začala Záhada Blair Witch a ještě před tím francouzský snímek „C'est arrivé près de chez vous“, ale až v novém tisíciletí se tyhle filmy vyvinuly do dokonalosti. „Karanténa“ je dobrá, ale jestli můžu doporučit, podívejte se na originální španělský REC. Budete mít zážitek umocněný ještě tím, že Jaume Balagueró s Paco Plazou trochu více u filmu přemýšleli a chtěli něco vyjádřit. John Erick Dowdle (povedený film „Ďábel“ podle scénáře M. Night Shyamalana) natočil jen kopii a nepřidal nic navíc, nic svého, co by horor ozvláštnilo.
Hodnocení: 55%
