Karbon
Česká republika, 2013, 50 minut
Režie: Lukáš Bulava
Scénář: Lukáš Bulava
Hrají:
Barbora Kosiecová
Martin Dobešová
Vít Spurný
Viki Pekalová
Musím říct, že po zhlédnutí většiny snímku, co Lukáš Bulava prezentoval, byl „Karbon“ přece jen trochu jiným zážitkem. Většinou kladl tvůrce důraz na to, co dělají postavy, o čem mluví, chtěl vyprávět příběhy právě jejich prostřednictvím. Najednou ale dostáváme něco, co je trochu jiné, něco, co vybočuje, i když už „Šest prstů v Zeleném“ nabízelo scény, které byly výrazněji dojmové než vypravěčské. „Karbon“ šel ještě o kus dál a samotný příběh shrnuje v podstatě hned na začátku.
Česká amatérská hororová scéna je v současné době už poměrně hodně bohatá a široká, tedy alespoň ve srovnání s jinými žánrovými scénami. Takové sci-fi nebo fantasy, aby jeden pohledal. V „profesionální“ produkci pak už v podstatě nic podobného vůbec nenajdeme. A pokud, tak je to opravdu smutné podívání, ať už je to případ „Posledního výkřiku“ nebo třeba „Labyrintu“, i když u toho to ještě nebylo až tak děsivé.
„Karbon“ je snímek, který překvapivě dobře využívá prostředí, tedy hornické Slezsko, kdy toto je základnou pro celý film, na které stojí děj, jenž je sám o sobě celkem minimalistický. Děj se točí kolem jedné rodiny, jejíž život je důsledkem těžby a dalšího zacházení s těženým materiálem, jeho krádežemi, apod., poměrně výrazně ovlivněn. Jako kdybychom se ocitli v nějaké variaci na Hooperovy filmy z venkova, kde čekají jen retardovaní a šílení jedinci.
Pokud bychom „Šest prstů v Zeleném“ přiřadili k giallo žánru, tak „Karbon“ má své základy jednoznačně ve venkovském hororu, trochu i slasheru, ale celý je postaven do mnohem více atmosférické roviny, což znamená, že příběh opravdu nemá cenu moc sledovat, zásadní je to, jak na vás film zapůsobí. V tomhle případě jsou zde voleny celkem zajímavé záběry, kdy někdy máte pocit, že si tvůrce dal s kompozicí skutečně hodně práce, což se vyplatilo. Například záběr na dívku v úzkém prostoru, snad je to šachta, je skutečně děsivý.
To, že „Karbon“ sem tam využívá některé zbytečné prvky, které až moc bijí do očí. Například postava, která jako kdyby vyskočila z japonského duchařského hororu, je jednou z takových. Obešlo by se to i bez podobných prvků a vypadalo by to ještě o něco lépe. Vedle toho ale pořád máte film, který dokáže vyvolat tu správnou atmosféru, kdy skutečně můžete odcházet správně naladění děsem, pokud se necháte filmem unést. Docela jsem zvědavý, s čím Lukáš přijde dál.
Hodnocení: 70 %
