Kodži Suzuki: Temné vody
Anglický název: Dark Water
Vydalo nakladatelství Knižní klub, 2006
Kajo je stará dáma, která se ráda prochází po břehu Tokijského zálivu. Chodí tu každý den a snaží se ani jednou nevynechat. Teď je u ní na týden na návštěvě její syn s vnučkou, a babička ji bere na procházky s sebou. A aby řeč nestála, každý den jí vypráví strašidelný příběh o tom, co se kolem zálivu děje.
Kodži Suzuki je v Japonsku oblíbený spisovatel hororů. K strašidelným historkám se dostal ještě jako učitel, když je vyprávěl svým studentům. "Temné vody" jsou sborníkem takových povídek. Duchové, prokletí, ale i příběhy, ve kterých není ani náznak nadpřirozena, a přitom z nich mrazí až do morku kostí.
Všechny povídky pracují s nejasnostmi a náznaky. Čtenář mnohdy už v půlce příběhu tuší, co se hlavní postavě přihodilo, ale ani to nezabrání překvapení, které přichází s rozuzlením. Povídky "Temné vody", "Osamělý ostrov" a "Sádka" sice u vysvětlení působí trochu nuceně („a najednou si uvědomil/a jak to všechno bylo doopravdy“), ale neubírá jim to na ponuré atmosféře. Samotná povídka "Temné vody" byla v roce 2005 adaptována jako film, který ale své předloze čest nedělá.
Tři povídky ze sbírky, "Osamělý ostrov", "Akvarely" a "Podmořský les", jsou bez vlivu čehokoliv nadpřirozeného. Nejlépe z nich si stojí "Podmořský les", který navíc navazuje i na epilog a dodává celé knize nádech reálna. Čtenář si pak může říct, že všechny ty příběhy se vlastně mohly stát, a když ne všechny, tak ten poslední určitě. "Akvarely" jsou pro změnu nejslabší povídkou celého sborníku, protože jsou těžko představitelné, a tak nějak se jejich vysvětlení minulo účinkem.
Kodži Suzuki umí pracovat s málem, aby ve čtenářích vyvolal požadovanou odezvu. Sice používá hodně archetypálních charakterů (drsňák, násilník, slepice, starostlivá matka, …), ale do hororových příběhů se hodí, protože jsou to často právě extrémy, které vyprávění posouvají dopředu. Když jsou potom takoví lidé i vypravěči, člověk jim může pohlédnout do nitra duše a doufat, že někoho takového nikdy nepotká.
Pokud se do čtení "Temných vod" dáte, nečekejte žádný krvák, žádné pronásledování, žádnou obří akci. Čekejte spíš mrazivé čtení, které se přes vás bude přelévat přesně jako příliv a odliv Tokijského zálivu. Obrazy a představivost umí být totiž děsivější, než litry krve a mrtvola na každém kroku.
Hodnocení: 80%
