Ve špatný čas na špatném místě
Vydalo nakladatelství Netopejr, 2017, 199 Kč
Sbírka „Ve špatný čas na špatném místě“ je už rok na trhu, ale rozhodně stojí za to si ji připomenout, protože se v ní sešli zajímaví autoři českého hororu. A že jich není málo a jejich počet se naštěstí pořád rozrůstá. Tradičně se pojďme podívat na jednotlivé povídky, které jsou součástí sbírky.
Vladimír Zábrodský: Někdy to prostě nestačí
Knihu otevírá povídka Vladimíra Zábrodského, která skvěle pasuje do českého prostředí. Má dobré momenty, vlastně celkem povedené, ale jako celek mi to přišlo takové zvláštně zmatené, kdy jsem si chvílemi nebyl ani jistý, co se vlastně děje.
Kristina Haidingerová: Služebnice
Pokud jste četli román „Ti nepohřbení“, který Kristina napsala, budete přesně vědět, kdo ta služebnice je, ještě před tím, než povídku začnete číst. Jedná se spíš o takový bonus, který k románu nepřinese nic moc nového, jen popisuje scény, které byly řečeny v krátkosti. Více zaujme nádherná kresba, kterou si Kristina povídku sama ilustrovala.
Ivan Kučera: Minerální vody
Ivan Kučera má rád lesy, což je z jeho tvorby celkem patrné. A má rád horory, kde se toho až tolik nadpřirozeného neděje. Až mě skoro zarazilo, jak drsně to v tomhle případě rozjel. Ale je to dobré. Skoro bych tohle viděl jako látku na román, ale tu poslední dobou vidím ve všem.
Jiří Šedý: Doktorovo dilema
Jedna z těch nejlepších povídek, které se ve sbírce objevily. I když se dá tušit, jak to vlastně dopadne vůbec top ničemu nevadí, protože příběh má takovou zajímavou atmosféru, trochu „Re-Animátor“, trochu klasický „Frankenstein“. Funguje to skvěle.
Mark E. Pocha: Na prahu umírajícího léta
Povídka, která mohla být pěkně úchylná a nakonec byla jen trochu divně úchylná, kdy ten humor, který se do děje najednou vkradl, nebyl zrovna něco, co by to okořenilo vhodným způsobem. Ale Mark má cit pro dobré scény, případně pro dobré postavy, což se projevilo i zde.
Dominik Rover Fiala: Krátká polemika o poslání hudby
Velmi dobrá a velmi dobře napsaná povídka, která je skvěle rozjetá, má zajímavý průběh a na konci jí dojde dech. Jako kdyby se najednou chtěla zamyslet, jako kdyby toho chtěla říct víc, než bylo skutečně nutné. I když pointa je nakonec také dobrá.
Petr Boček: Pátá oběť
Petr Boček nezklamal ani tentokrát, což snad ani nedovede. Jeho hlavní hrdina/nehrdina je skvěle napsaný, a i když máte pocit, že je to realistické, celou dobu tušíte, že tam někde je ten černý humor, na který jste u Petra zvyklí. A on tam je a je to dobře, protože to zase pěkně sedlo.
Martin Štefko: Stačí jeden
Vlastní povídku hodnotit nebudu, to by nebylo objektivní, ale řekl bych k ní, že nebylo jednoduché ji napsat. Poslední dobou mě napadají jen věci vhodné pro román nebo něco dlouhého, a tak jsem do té povídky nutil. Nakonec se ji ale podařilo dokončit.
Honza Vojtíšek: Cizí ve své kůži
Honza i já máme společnou minimálně jednu věc – ono toho bude víc, ale tuhle máme společnou určitě. Máme oba rádi Japonsko. A já mám velmi rád japonské legendy a duchy. Jsou jiní, jsou zajímaví, jsou specifičtí. A právě tohle je zde krásně ukázáno. Navíc celé pozadí příběhu je velmi dobře vymyšleno.
Diuk: Deník zombíka – Evžen a zkázonosný knedlík
Naprosto odlišná povídka od většiny ostatních. Je vidět, že smyslem bylo především pobavit, což se do jisté míry i povedlo. Vlastně jsem se místy docela bavil, ale tak nějak celkově se to k vyznění sbírky nehodí. Dobrá povídka, ale někam jinam.
Hanina Veselá: Oběšencův vršek
Také jedna z povídek, která je velmi specifická. Především proto, že se vlastně jedná o gotický příběh, který má historický charakter a odkazuje se na staré hororové mistry. Musím uznat, že celkově bylo vyprávění zajímavé, i když možná moc kouskované.
Roman Bílek: Záškuby všedního dne
Povídka je vlastně takovou krátkou, celkem drsnou anekdotou, kde se to hlavní ale nakonec odehraje spíše v představivosti čtenáře. „Záškuby všedního dne“ mi přišly jako potřeba se vyřvat a zanadávat. Moc víc v tom není.
Svatopluk Doseděl: Žena s pastelkami
Výborně rozjeté dvě povídky v jednom. Jedna je o tom, jak jedna žena s dcerou mohou žít s mužem, který je zrůda, a nejsou schopné utéct. Druhá je o tom, jak náhodou žena získá velmi specifické schopnosti, které by mohla různé využívat. Kdyby to byly dvě povídky, bude to lepší, ale i takhle se jedná o jednu z velmi dobrých povídek.
V knize „Ve špatný čas na špatném místě“ najdete jedny z nejlepších současných českých a slovenských hororových autorů. Není zde vyloženě ani jeden, který by zklamal, ani jeden, který by neuměl psát. Nemusí vás nutně vyděsit, ale jsou zde povídky, při jejichž čtení vás bude mrazit. A to je dobře.
Hodnocení: 70 %
