Kristýna Zoufalá: Vánoční horor
Byla tmavá noc. Štědrý den. V ulicích zuřila hustá vánice. Vše bylo bílé a přesto tma. Městečko zalilo tíživé ticho, jen vítr šeptal a lehce si pohrával s tančícími vločkami. Domy byly pokryty sněhobílou peřinou a pomalu usínaly pod temnou oblohou. Ve vzduchu byl cítit závan naděje očekávané s příštím dnem. V jednom domě se ještě svítilo. Na stole položené horké mléko a sušenky. V krbu tiše praskající oheň a zářivá výzdoba po celém pokoji. Na krbu visely punčochy se jmény, na stromku hvězda se třpytla. Všichni v domě tvrdě spící, jen malé dítě na schodech čeká. Těší se, ale má trochu strach. Přijde Santa s dárečky nebo černé uhlí donese? Dítko čeká, nemůže se půlnoci dočkat, netuší, co se dnes chystá. V očkách mu jiskří odlesky z ohně, čekáním tají svůj slaboučký dech. Tu se v ulici světla zhasnou, jde cítit bodavá úzkost a strach. Slyšet jsou kroky v čerstvém sněhu, těžké břímě nese tou nocí. Velký je, hrozivý, nahání hrůzu, pytel má plný, něco z něj kape. Celý je zahalen v černém plášti jak smrt, oči má rudé hluboké. Nos má křivý, tváře bíle, v kostnatých rukách cosi svírá. Na zádech hrb, na hlavě vlasů pár, ulicí kráčí jak hladový vlk. Rty úzké, zubů má málo, avšak má teď veliký hlad. Uvidí světélko, blíží se k němu, na tváři mihne se zlovolný úsměv. Dítko ucítí na kůži mráz, strachem ručkama zábradlí sevře. Světélko na stole pomalu ustává, naráz nastane úplná tma. Dítě bez dechu ohlíží se kolem, nevidí nic, však má strach se pohnout. Uslyší praskání, slza mu steče, vypustí ze sebe tichý vzdech. Černá postava se ke dveřím blíží, už stojí na prahu. Kostnatá ruka za kliku bere, otočí a v tu ránu je uvnitř. Do domu přinesl mrazivý vzduch, dítko se zimou klepe. Všechny květiny v ten okamžik zvadly. Postava blíží se, na svůj okamžik čeká, dítě se ohlíží ke dveřím a zpět. Najednou postava stojící za ním jediným pohybem setne mu hlavu. Bezvládné tělíčko zřítí se ze schodů, všude okolo horká je krev. Hlavička dítěte však někam zmizla, postava hned těžší pytel měla. Mihne se chodbami jak temný stín, vyjde ze dveří, nezbylo nic. Z pytle do sněhu rudé kapky krve padají, jak chůzí dětské hlavy se v něm třesou. Zlobilo dítko, anebo proč? To už se asi nikdo nedozví.
