La casa sperduta nel parco
Itálie, 1980, 91 minut
Režie: Ruggero Deodato
Scénář: Gianfranco Clerici a Vincenzo Mannino
Hrají:
David Hess (Alex)
Annie Belle (Lisa)
Christian Borromeo (Tom)
Giovanni Lombardo Radice (Ricky)
Ruggero Deodato není zrovna můj oblíbený autor, protože jeho tvorba je většinou spojena s tím, že se snaží diváka šokovat, je prvoplánový a jde mu jen o zobrazení hnusu a nahoty, protože to může udělat. Příběhy, které se za jeho filmy skrývají, jsou celkem povrchní a nepříliš zajímavé. Když jsem se tedy dostal k filmu „La casa sperduta nel parco“, který byl navíc natočen ve stejném roce jako „Kanibalové“, a to i podobným týmem, má důvěra zrovna nešplhala do závratných výšin.
Začátek filmu mě však přesvědčil, že tohle by nemuselo být tak špatné. Jede se na fulciovskou explicitnost, kdy hned v úvodu snímku jsme svědky toho, že jedna z postav má nevybíravé způsoby k ženám. Břitva v ruce a násilnické sklony rozhodně nejsou něco, co by mělo ženám imponovat, na druhou stranu tihle muži většinou dostanou, co chtějí. Bohužel. David Hess v další nepěkné roli dokazuje, že pro pořádné brutální šmejdy se svým obličejem prostě hodil. Ač Američan, do italského filmu zapadnul dokonale.
Snímek se točí okolo dvojice mužů, kdy jedním z nich je právě Hessův násilník a vrah. On a jeho přítel se dostanou do společnosti mladé dvojice a jedou na takovou menší party, kde na ně čekají nějací další lidé, ale hlavně krásné ženy. Je jasné, že tahle party se musí zvrtnout, protože dva násilníci nemají daleko k tomu, aby projevili svou podstatu. Jenže nebudou se ostatní bránit? Nezkusí to alespoň? Přece jen jsou v přesile, ne?
Ruggero Deodato naznačil, že umí vyprávět příběh, ale přesto ho skryl za balast násilí a lehké erotiky, aby tak dostál své pověsti a aby příliš nešlápnul stranou. Film „La casa sperduta nel parco“ nepostrádá napětí, ale místy je příliš zdlouhavý, místy se prostě nic neděje a vy jen koukáte, protože víte, že něco přijde. Ani v tomhle směru ale nejsou tvůrci moc nápadití, vyhýbají se trikům a gore je minimální, všechno pak dohánějí jen nahé ženy v různých stavech podřízenosti „silnému“ muži.
„La casa sperduta nel parco“ není film, který by mě nějak výrazně ohromil, ale přece jen jsem si říkal, že na Deodata to má vcelku dobrou stavbu, kdy jednotlivé dějové prvky jsou využity k tomu, aby byl divák, alespoň zdánlivě, držen v napětí. Film je však celkem přímočarý, protože víte, že musí k něčemu špatnému dojít, protože jste viděli úvodní scénu. Závěrečný twist film nikam moc neposouvá a celkové vyznění moc nemění.
Hodnocení: 45 %
