Laird Barron: Krev je můj chleba
Blood Standard
Vydalo nakladatelství Gnóm!, 2019, 269 Kč
Mám Lairda Barrona zafixovaného jako autora hororů, ale sám o sobě prohlašuje, že není autorem jediného žánru, že přece nejde o to, aby člověk nutně psal jen jeden žánr, že primárně jde o to, aby psal dobré příběhy. A nemůžu s ním nesouhlasit. Sám jako autor tuhle praxi aplikuji a nechci se nechat svazovat jedním žánrem, nechci se nechat škatulkovat, chci především vyprávět dobrý příběh, o němž jsem přesvědčen, že je dobrý a že by mohl někoho zajímat.
A tohle Laird Barron předvádí v knize „Krev je můj chleba“, což je jednoznačně odklon od nadpřirozeného metafyzického a mysteriózního hororu, který Barron normálně prezentuje ve svých povídkách, alespoň jak jsme je mohli číst v českém překladu. V povídkách, které jako kdyby byly dílem následovníka Lovecrafta, který si ale vytvořil vlastní osobitý stal a vlastní specifický svět. „Krev je můj chleba“ je totiž v podstatě čistokrevný noir, detektivka ze staré školy.
Jenže to by to nesměl být Laird Barron, aby to nepojal po svém, takže i když to není horor, jako kdybyste cítili náznaky barronovského světa, který promlouvá především ze snů hlavní postavy, ale ucítíte v tom také vliv hill-billy hororu, najdete tu prvky westernu, sociálního dramatu, ale především onu drsnou školu detektivek, kterou prezentují autoři jako Chandler. Je z toho víc jak cítit mafie, ale přitom má román místy nádech akčního dobrodružného románu.
Knihy z edice Pulp robot jsou prezentovány jako brak, ale v tom nejlepším slova smyslu. A myslím, že teprve s knihou „Krev je můj chleba“ tohle vydavatel naplnil. Laird Barron nám předvádí literaturu, která je drsná, která je zábavná, ale přitom je skvěle napsaná, má jasně daný styl a neslevuje z něj do posledního slova celého románu. A i když je hlavní postava pořádný hajzl, je to takový hajzl, kterého si můžete celkem snadno oblíbit. A to zabíjí docela hnusně, když chce.
Kniha „Krev je můj chleba“ nám ukazuje Lairda Barrona ve velmi dobré formě, především takové, kdy všechno, co přečtete, dává smysl, a na konci nebudete sedět a přemítat, co se vlastně mělo dít. Ne, tohle je dějový román, i když možná překvapí, jak to nakonec s tím detektivním případem, který je tu řešen, dopadne. Z toho mi nějak přišlo, že jsem skutečně na správné adrese a že čtu Barrona, ne nikoho jiného. A ač bych to do něj neřekl, Barron umí být hodně vtipný.
Hodnocení: 80 %
