Točité schodiště
The Spiral Staircase
USA, 1945, 83 minut
Režie: Robert Siodmak
Scénář: Mel Dinelli podle románu Ethel Liny White
Hrají:
Dorothy McGuire (Helen Capel)
George Brent (Profesor Albert Warren)
Ethel Barrymore (Paní Warren)
Kent Smith (Dr. Brian Parry)
Někdy člověk prostě zírá, jaké poklady se k němu dostanou. „Točité schodiště“ je snímek, o kterém jsem v životě neslyšel, ale díky Fangorii – nebo to byl jiný zdroj? – jsem se o něm dověděl a mohl jsem ho zhlédnout. Přiznám se, že to byl docela zážitek, protože film mě velmi nadchnul. Neříkám, že bych z něj úplně padal na zadek, ale stejně je to jeden z nejlepších thrillerů své doby. Člověk se díky „Točitému schodišti“ nebojí Siodmaka přirovnat k takovým velikánům jakými byli Alfred Hitchcock nebo Henri-Georges Clouzot.
Období přálo filmům jako „Točité schodiště“ nebo „Ďábelské ženy“. Z těch Hitchcockových je možné jmenovat v podstatě cokoli, co ve 40. letech natočil. Lidé se rádi báli. Lidé se rádi báli už od počátku kinematografie. Někdy stačí, když se bojí jenom proto, že se bojí, ale v jiných případech se chtějí bát chytře, když to takhle řeknu. Nestojí o prvoplánové lekačky, chtějí budované napětí ale také příběh, který s sebou nese víc než jen nějaké vyvražďování. Myslím, že „Točité schodiště“ je přesně tím filmem pro náročnější.
Nemohu říct, že „Točité schodiště“ je naprosto geniálním filmem, to bych zase nebyl upřímný, ale uvědomil jsem si, že 40. léta s sebou přinesla mnohé zajímavé snímky, které rozhodně nesmí být zapomenuty. Robert Siodmak, který je českému divákovi známý hlavně díky filmům „Poklad Aztéků“, „Žut“ nebo „Pyramida boha slunce“, čímž se také napojil na vlnu mayovek, natočil film, za který se rozhodně nemusí stydět. Jak se „Točité schodiště“ dostává do finále, začíná trochu váznout, ale do té doby je to skutečně parádní podívaná a na svou dobu skvělý thriller.
Film má komorní ražení, odehrává se v podstatě jen v interiérech, což je na svou dobu pochopitelné. Jsou zde výtečně napsané postavy – nová němá paní na hlídání, stará žena (Ethel Barrymore byla mimochodem nominována na Oscara), která je na tom špatně. Nevím, co přesně si o nich máme myslet, navíc je jasné, že již od počátku je zde nějaké tajemství, které postavy skrývají. Jak chodí po točitém schodišti, napadne vás, jakou roli asi toto bude mít v dalších částech filmu. Díky černobílé režii a dobré kameře film nepostrádá atmosféru, která je doplněna i smyčcovou hudbou.
Fritz Lang svým geniálním filmem „M“ („Vrah mezi námi“) dal na srozuměnou, že thrillery o vrazích mohou být skutečně skvělé a promyšlené filmy, jež mají chytrou zápletku, jsou napínavé a navíc disponují skvělými hereckými výkony. Pointa? Nevím, jestli v případě „Točitého schodiště“ je přímo nečekaná, příběh k ní přece jen do jisté míry směřuje a zase tolik jiných možností zde nebylo, ale i tak má film skvělou atmosféru, díky které si ho jednoduše užijete.
Hodnocení: 70%
