Le foto proibite di una signora per bene
Španělsko, Itálie, 1970, 93 minut
Režie: Luciano Ercoli
Scénář: Ernesto Gastaldi a Mahnahén Velasco
Hrají:
Dagmar Lassander (Minou)
Pier Paolo Capponi (Peter)
Simón Andreu (Vyděrač)
Osvaldo Genazzani (Frank)
Luciano Ercoli nepatří k těm italským tvůrcům, kteří se proslavili giallo filmy a stanuli vedle mužů, jako jsou Bava, Fulci, Argento a další. Je to dáno i tím, že jeho tvůrčí působnost je spojena pouze s obdobím 60. a 70. let, přičemž ještě o něco více se věnoval práci producentské (celkem 15 filmů) než práci režisérské (celkem 8 filmů). Sám si produkoval pak tři své první snímky.
Luciano Ercoli si však i přes svou poměrně krátkou filmografii pozornost zaslouží, protože „Le foto proibite di una signora per bene“ rozhodně není jenom obyčejné giallo, ale je to snímek, který v sobě má napětí, navíc disponuje scénářem, který je celkem promyšlený a má svou logiku. I když je to možná přece jen docela průhledné a dá se předem určit, kdo je „vrahem“, snímek rozhodně zaujme. V první řadě pak tím, že ve snímku „Le foto proibite di una signora per bene“ vlastně nikdo nezemře.
Příběh začíná přesně tak, jak je potřeba. Chce to napětí, hádanku, tajemství, nejistotu. Tohle se daří zkondenzovat do scény, kde je Minou napadena neznámým mužem (opět naprosto skvěle ambivalentní a slizký Simón Andreu), který očividně šel na jistotu. Zná Minou nebo alespoň jejího manžela Petera a ví o něm něco, co by očividně nemělo vyjít na povrch. Peter měl podle všeho vraždit. Aby se její manžel nedostal do problémů, pokud by násilník poslal nahrávku, kterou vlastní a která Petera usvědčuje, policii, musí se Minou podvolit vůli násilníka a jeho touhám.
Děj není tak zamotaný, jak by se na první pohled zdálo, ale přece jen se zde daří budovat napětí, které plyne z toho, že si opět nemůžete být jistí, kdo je vrah. Ty postavy, jak jsou zde prezentované, herci, kteří byli pro jejich ztvárnění vybraní, všechno vytváří dojem nejistoty, stejně jako snímání scén, kdy v některých případech jsem měl pocit, že si Ercoli skutečně nezadá s oslavovanými mistry italského gialla. Přesto se obejde bez krve a vynalézavých způsobů vražd.
„Le foto proibite di una signora per bene“ je Ercoliho prvotinou, ale stejně je na ní znát, že měl režii dobře zvládnutou. Je z ní cítit jistota. Ercoli věděl, co dělá, když natáčel jednotlivé scény. I proto je výsledek nadprůměrný a jedná se o film, který si zaslouží pozornost. Navíc, pro zajímavost, Dagmar Lassander je původem česká herečka, která se narodila v roce 1943 v Praze, i když její matka měla chilsko-německý původ a otec byl Francouz.
Hodnocení: 75 %
