Stephen King - Joyland
Originální vydání: 2013
České vydání: 2013, Beta-Dobrovský, Praha
Předklad vydání: Linda Bartošková
V dubnu roku 2012 se Stephen King poprvé zmínil v rozhovoru pro The Sunday Times o jeho připravovaném románu "Lunapark". Rok uběhl a v knihkupectvích se objevila další Kingovka s docela sexy obalem, kde vyjukaně kouká prsatice v zelených šatech, držíc fotoaparát. V tomtéž roce vyšla jiná Kingovka, a to "Doktor spánek", což byla jedna z jeho nejočekávanějších knih vůbec, neboť se jednalo o pokračování veleúspěšného hororu "Osvícení". U nás se na pultech objevila až v roce 2014. King svou aktivitou nepřestává udivovat.
Stephen King přiznal, že inspiracemi pro tento příběh byl obraz chlapce na vozíčku, jak letí nad pláží a skutečný zábavní park v Salemu (New Hampshire). Jak málo stačí mistrovi, aby s jeho představivostí a tvořivostí vymyslel román, i když se nejedná o rozsáhlé dílo.
V roce 2014 byl "Lunapark" nominován na cenu Edgar Award. Kinga však porazil William Kent Krueger a jeho „Ordinary Grace“. Značí to fakt, že i když kniha nebyla veřejností přijata tak euforicky jako jiné starší kousky, tak přesto byla kritiky kladně ohodnocena.
Kniha je rozdělená do stovek malých kapitol označených srdíčky - na rozdíl od jiných knih, kde kapitoly jsou číslovány. Srdíčka značí nostalgii, jež čiší z každého slova. Kniha je psána v první osobě, kde hlavní hrdina vzpomíná na své neuvěřitelné zážitky z mládí. 204 stran obsahuje román, jenž svým přímočarým příběhem nezamotá čtenáři hlavu ani nevyděsí k smrti, ačkoliv se jedná - oficiálně - o hororový, detektivní příběh, ale zaujme svou výpravou a charaktery postav.
King nás přivádí do amerického zábavního parku v roce 1973. Důkladně popsané prostředí kolotočů si lze bezchybně představit a někdy jsem měl pocit, jako bych četl skutečný deník. Hlavní hrdina (sympatický, mladý vysokoškolák) Devin Jones má literární ambice, ale po zlomeném srdci se rozhodne, že přes léto bude pracovat v zábavním parku v jednom malém městě. Příběhem ho doprovází dva přátelé, Tom a Erin (slečna), kteří pracují rovněž v zábavním parku. Tuhle trojku si nelze nezamilovat. Do doby, než se Devin a spol. začnou zajímat o před několika lety zavražděnou dívku v domě hrůzy, kde její duch prý straší, má příběh poklidnou atmosféru. (Schválně jsem napsal "prý", protože tomu nevěřili, až do chvíle, kdy Tom ducha uviděl.)
Blíže se nám tak představují různorodé postavy a život v zábavním parku - nutno opět říci, že King je mistr vypravěč! Takže teprve v druhé polovině knihy se nám příběh ztemňuje a začíná pátrání po vrahovi, samozřejmě bez pomoci policie. Mezitím Devin získává obdiv od ostatních lidí - včetně ředitele zábavního parku - za své skotačení v kostýmu a bavení malých dětí v pařáku, ale hlavně za záchranu dívenky, jež se dusila párkem. Do života mu vstupuje chlapec na vozíčku a jeho krásná matka, do které se dokonce zamiluje. S chlapcem se sbližuje a vzniká mezi nimi nevysvětlitelné pouto. Chlapcovo zdraví však drží na vlásku a nejen jeho krutý osud patří mezi nejdojemnější pasáže "Lunaparku". (Opravdu se mi chtělo brečet.)
Vypravěč (starý) Devin nám tedy odhalí vraha dívky a poví nám, jaké osudy postihly jeho přátele. Nic veselého, bohužel, ale to by nebyl King.
Nadpřirozena je v knize minimálně, detektivní zápletka ničím extra nepřekvapuje, hororové prvky nemají takové grády, jak to známe z jiných knih, ale přesto se jedná o román, jenž chytne za srdce a nepustí.
Jo, to byly časy...
