Melancholie der Engel
Německo, 2009, 158 minut
Režie: Marian Dora
Scénář: Marian Dora a Frank Oliver
Hrají:
Zenza Raggi (Brauth)
Frank Oliver (Katze)
Janette Weller (Melanie)
Bianca Schneider (Bianca)
Co si budeme povídat, měl jsem z tohohle filmu strach. A myslím, že celkem oprávněně. Tohle není něco, co budete sledovat proto, že milujete filmové umění, ale proto, že chcete vědět, kam až jsou lidé schopni zajít, ať už pro potřeby natáčení, anebo obecně, protože tohle se tady do jisté míry spojuje. Marian Dora je jednoznačně fascinován snuffem, což ve svých krátkých i dlouhých filmech jasně dokazuje.
To, co se ve filmu „Melancholie der Engel“ odehrává, je realistické, hnusné, bizarní, odporné, fetišistické, děsivé, nepopsatelné. Těch přízvisek by mohlo být skutečně hodně. Rozhodně je to film, který na vás zapůsobí, protože si nedovedu představit, že by to na vás žádný efekt nemělo. Stejně tak je to film, který většina diváků nedokouká, respektive se k němu ani nedostane. A myslím, že je to dobře. Není to něco, co by bylo pro každého.
„Melancholie der Engel“ je ukázkou extrémního filmu, filmu, kde je možné skutečně všechno, což znamená, že zde uvidíte zabíjení zvířat, úchylné formy soulože, znásilnění, ještě děsivější formy znásilnění, a to všechno podkreslené církevní a meditační hudbou, což vytváří neuvěřitelný kontrast. On Marian Dora není pouze magor, ale on v sobě má i dar vymyslet dobrou scénu – prostřihávání znásilnění se zabijačkou, která není úplně standard, je ještě umocněním všeho, co sledujete.
Film má nějaké základní náznaky děje, ale v podstatě jde jen o to, že se sejdou tři šílenci a k tomu pár holek, kdy ty tři magoři ukazují, že člověk je na druhém člověku schopen všeho, ať už pro svoje vzrušení, anebo pro tu moc, kterou mu to dává. Není to hezký pohled a já vím, že tenhle snímek nechci absolvovat znovu. Na druhou stranu si ale říkám, že někdy by si člověk i takhle explicitně mohl připomenout, co vlastně znamená někdy být člověkem, co člověk někdy dokáže vlastně jen pro zábavu.
„Melancholie der Engel“ je odporný film a to, že na vás má nějaký emoční dopad, to je jeho hlavní deviza. Jsou zde scény, které si prostě budete pamatovat, anebo je budete chtít zapomenout. Rozhodně je to jeden z nejextrémnějších filmů, které jsem kdy viděl, a myslím, že to tak i zůstane, protože si uvědomuji, že mě tahle stránka kinematografie přestává zajímat. Nic mi to nedává, ale rozhodně nebudu tvrdit, že to někoho nezaujme, a pokud, nebudu toho člověka odsuzovat, když na mě nepůjde s nožem v ruce a kozou na provaze.
Hodnocení: 15 %
