Mistři hrůzy: Čokoláda
Masters of Horror: Chocolate
USA, 2005, 60 minut
Režie: Mick Garris
Scénář: Mick Garris
Hrají:
Henry Thomas (Jaime)
Lucie Laurier (Catherine)
Matt Frewer (Wally)
Paul Wu (Hooper)
Jaime vede úplně obyčejný, lehce nespokojený život. Je rozvedený, dcera jej navštěvuje jen na domluvenou dobu, pracuje ve výzkumné laboratoři na výrobu příchutí a trochu neví, co se sebou. Tak nějak se plouží ode zdi ke zdi. Aby toho nebylo málo, jednoho dne zažije zvláštní pocit. Ten se v dalších dnech opakuje a je čím dál intenzivnější. Jako by cítil, vnímal a prožívat pocity a zážitky někoho jiného. Nejdříve jde jen o chuť, později, při návratu z koncertu svého kolegy z práce, dokonce za volantem přestane vidět silnici ale vidí pohledem někoho jiného. A když si domů přivede náhodnou známost, zažije silný pocit pohlavního vzrušení a probíhající soulože, ale ne s onou náhodnou známostí. Jaime postupně začíná odhalovat pocity a rozpoložení, které zažívá a identifikuje se s nimi. Zjistí, že sdílí zážitky mladé hezké ženy, včetně jejích problémů a zamiluje se do ní. Když už neví kudy kam, rozhodne se ji vyhledat. Jenže, jak už to v podobných příbězích bývá, přinese to spíše více problémů, než aby to něco vyřešilo.
Garrisova stejnojmenná povídka, kterou ze rozhodl zfilmovat, vyšla česky v antologii erotických hororových povídek „Žhavá krev“. To jen pro možnost srovnání. Ač v něm nechybí krev a dva povedené a dobře natočené drsnější záběry, jde v podstatě o silně psychologický horor potýkající se s temnými zákoutími lidské mysli a jejího konání. V „Čokoládě“ se dají nalézt a odhadnout otázky a myšlenky ohledně lidské samoty a vypořádávání se s ní, postavení lidského jedince v životě a společnosti, schopnosti vcítit se do jiného člověka, jiné mysli, jiného myšlení, pochopit jiný život. Zároveň také o lidské jedinečnosti. A v neposlední řadě vypořádávání a postoji k chování a myšlení ostatních. Tedy odlišení a stanovení, vnímání hranice mezi „Já“ a „Ty“. Jaime v tomhle ohledu je postupně zajímavě se chovající postava, klopýtající až na okraj děsivé psychózy. Je však škoda, že k podobným asociacím a myšlenkovým pochodům vybízí spíše povídková předloha. Televizní zpracování zpočátku hodně naznačí a velmi dobře se rozjíždí, postupem času však čím dál více vyznívá do ztracena a všechny výše zmíněné náznaky upozaďuje a nechává nedořečené. Samotný závěr je již takový nemastný, neslaný.
Za zmínku však stojí jistě herecké obsazení. Pokud vám budou oči a charakteristický pohled hlavního hrdiny povědomé, věřte, že nebudete daleko od pravdy. Henry Thomas sice od své snad až ikonické dětské postavy hlavního lidského hrdiny Spielbergova hitu „E. T. Mimozemšan“ vyrost snad až k nepoznání, ale oči prostě nelžou. Lucie Lauriel se Catherine, jejíž zážitky Jaime sdílí, zhostila hodně sympaticky, až je vám té postavy líto a soucítíte s ní mnohem více, než s Jaimem, který se mění v nesympatickou a nepříjemnou psychickou trosku. Typickou zábavnou a komickou postavou je pak Jaimeho kolega Wally, kterého si Matt Frewer střihl s grácií a lehkostí. Zamapatovatelné jsou však i vedlejší postavy, ať už jde o Jaimeho náhodnou známost na jednu noc, jeho ex anebo přítele Catherine. Opět, možná až škoda, že tyto charaktery a jejich ztvárnění/vzhled zaujmou více než příběh samotný.
Dalším zajímavým prvkem „Čokolády“ je velmi přirozená nahota. Garris v tomto ohledu předvedl velmi osobitý postoj. Nesnažil se nic před kameru samoúčelně předhazovat ani naopak korektně a předposraně zakrývat ujetými úhly kamery nebo speciálně střiženými přikrývkami. Tak jak známe z mnoha filmů. Pravda, jsou to tedy jen ženy (tedy alespoň nějaká výtka by se našla), ale jsou nahé v okamžicích, kdy by nahé opravdu byly ve skutečnosti.
V souvislosti s tímto dílem i „Mistry hrůzy“ celkově stojí za zmínku maďarský kameraman Attila Szalay, který natáčel již předchozí Argentův díl „Jenifer“ a dalších deset dílů. Mick Garris si jej pak přizval i ke svému dalšímu seriálovému projektu „Podstata strachu“.
V „Čokoládě“ si Garris neodpustil ani vtípek, kdy do ní vložil odkaz na knihu Stephena Kinga „Beznaděj“. Tu právě v té době Garris adaptoval jako televizní film a obsadil do něj jak Henryho Thomase, tak i Matta Frewera.
„Čokoláda“ nepatří k přímočarým a expresivním hororům, je spíše hloubavá, o to specifičteji zaměřené fanoušky si však musí hledat. Snad patří k těm případům, kdy je literární podoba důraznější a sytější, zcela určitě jí však uškodila hodinová stopáž.
