Mistři hrůzy: Valerie
Masters of Horror: Valerie on the Stairs
USA, 2006, 60 minut
Režie: Mick Garris
Scénář: Mick Garris
Hrají:
Tyron Leitso (Rob Hanisey)
Christopher Lloyd (Everett Neely)
Clare Grant (Valerie)
Tony Todd (Bestie)
Rob Hanisey je mladý spisovatel, který projde výběrovým řízením na ubytování v Highberger House, což je svým způsobem internátní útočiště pro dosud nepublikované autory s bytem a stravou zdarma. Zatímco bojuje se začátky svého nového románu, setkává se s dalšími obyvateli domu. Včetně mladé, krásné a nejednou polonahé Valerie, která jej prosí o záchranu před hrozícím nebezpečím ze strany děsivé Bestie. Nikdo jiný však Valerii neviděl a ona sama vždy zmizí doslova za zdí. A tak mu nikdo nepomůže a zdá se, že ho nikdo nechápe. Naopak, ostatní si na Roba stěžují za jeho povyk a vyhrožují mu vyhozením. Když však začnou Robovi spolubydlící umírat, on sám natrefí na román s názvem „Valerie na schodech“, který napsali tři jeho spolubydlící. A jeden z nich je mrtvý. Pomalu, ale jistě se ponořuje do Valeriina tajemství, které je pevně propojené s tajemstvím celého domu.
V osmém části druhé série „Mistrů hrůzy“ se schází hororoví klasici. Na režisérskou sesli se podruhé v seriálu vrací Mick Garris. Tentokrát však neadaptuje povídku svou, ale Cliva Barkera. Hudbu složil Richard Band. V jedné z vedlejších rolí se objeví (spíše tušený než poznán – kdyby nebyl napsaný v titulcích, asi byste ho nepoznali) Tony Todd.
Spojení Garrise s Barkerem však moc nefunguje. „Valerie“ je sice typicky barkerovsky hloubavě a niterně ponurý a temný příběh (tedy ne bizarní a brutální), ale co se zpočátku jeví zajímavě (ve spojení s jeho jménem a klasickou zápletkou s mladým autorem v uzavřeném prostředí) se nakonec utopí v rozplizlé nudě. Neustálé opakování motivů setkání s Valerií, byť lehce inovované a rozvívející děj, se brzy táhne bez zájmu, Christopher Lloyd sotva splní svou „mentorskou povinnost“ a víc nic. První půlka příběhu se po rozjezdu jen plazí, druhá už je o trochu živější, ale moc nezachraňuje. Kromě zajímavého zapojení Bestie a nahoty Clare Grant (tvůci vybrali opravdu dobře) zaujme hlavně samotný závěr příběhu, a to především z nápaditě vizuálního hlediska. To dokáže probrat z letargie, do níž vás sledování předchozích událostí v klidu může dovést. I díky tomu však mohl být příběh klidně o něco kratší, nemusela k závěru vést tak zdlouhavá cesta.
„Valerie“ patří k těm hloubavějším a zamyšlenějším příběhům Cliva Barkera. Dalo by se říci, že je ukázkou jeho období, kdy přecházel z hororu do svého období svérazně a neobyčejně pojaté temné fantasy nebo fantastiky, chcete-li. Příběh nestaví na expresivitě, ale na emocích a vnitřních postojích. Věnuje se vnímání a přístupu ke světu, vlastní existenci a formě bytí. Ano, přesně tak. Tohle je Barker, ať už to balil do exkrementů a brutality nebo fantaskních nápadů a bizarních světů. Jen je škoda, že povídková forma na první pohled nestačila hodinové stopáži.
