Mosura tai Gojira
Japonsko, 1964, 89 minut
Režie: Ishirô Honda
Scénář: Shin'ichi Sekizawa
Hrají:
Akira Takarada (Ichiro Sakai)
Yuriko Hoshi (Junko Nakanishi)
Hiroshi Koizumi (Profesor Miura)
Yû Fujiki (Jiro Nakamura)
Ještě před filmem, kde se z Gojiry stal ochránce lidí, bojovník proti jiným velkým monstrům – tímto filmem byl „San daikaijû: Chikyû saidai no kessen“ neboli „Ghidorah, the Three-Headed Monster“ – utkal se tento obrovský ještěr s mým oblíbeným monstrem, kterým je gigantický motýl Mosura. Ano, právě s Mosurou, která jej ve filmu „San daikaijû: Chikyû saidai no kessen“ přemluvila, aby se stal spíše kladným hrdinou.
Zdálo by se – na první pohled – že Mosura moc šancí mít nebude. Přece je to jen motýl, který se má utkat s největším z ještěrů. Tohle je nerovný souboj, který nemůže dopadnout dobře. Jenže v první řadě, Gojira vůbec neútočí na Mosuru, ale nejprve na lidi. Gojira se objeví a opět se snaží pustošit lidská obydlí. Tomu však předchází ještě jedna zásadní událost. V moři je objeveno obrovské vejce. Hamižný podnikatel si ho chce samozřejmě nechat pro sebe. Když se objeví dvě malé ženy z ostrova Infant, které chtějí vejce zpět, podnikatel jim příliš nakloněn není.
Když začíná Gojira zuřit, lidé na ni zaútočí všemi možnými zbraněmi, ale ona jejich tanky taví, jako kdyby byly z cínu. Její ohnivý dech je neskutečný, její síla nezastavitelná. Lidé jsou zoufalí a nabízí se jediné východisko – Mosura. Lidé se rozhodnou požádat o pomoc dvě malé kněžky, kterým odmítli vrátit vejce. Ale rozhodně ne všichni se postavili na stranu zlého podnikatele, a tak se kněžky rozhodnou, že se Mosury na pomoc zeptají. A ta souhlasí i přesto, že ví, co ji čeká. I když ví, že už se nevrátí.
Mosura má v sobě prostě něco krásného. Je to monstrum, které je nádherné od pohledu. Není to ale jen vizuální krása. Je v ní něco morálně správného, což prokazuje i tím, že pomůže lidem, kteří jí pomoc odmítli. A to i přesto, že ji čeká smrt. Naštěstí je zde ještě ono vejce. Dojde tak na souboj mezi Gojirou a Mosurou, která je jak ve fázi motýla, tak ve fázi larvy. Milovníci žánru si tak užijí dostatek všeho.
Problém u kaiju filmů této éry je v tom, že Ishirô Honda a jeho spolupracovníci natáčeli v neskutečně rychlém sledu, a tak bylo potřeba natáčení přizpůsobit. To se projevuje v tom, že animatronika v podstatě vymizela, tedy v případě Gojiry, protože ten je většinou jen kostýmem člověka, což nevypadá tak dobře. Společných záběrů s Mosurou nebo Mosurami je pak strašně málo. Je to škoda, protože právě animatronika dává těmhle filmům neskutečné kouzlo.
Hodnocení: 65 %
