Mrtví neumírají
Dead Men Don't Die
USA, 1990, 84 minut
Režie: Malcolm Marmorstein
Scénář: Malcolm Marmorstein
Hrají:
Elliott Gould (Barry Baron)
Melissa Anderson (Dulcie Niles)
Mabel King (Chafuka)
Mark Moses (policista)
Barry Baron je novinář a reportér u jedné malé stanice, který hlásí zprávy společně s kolegyní Dulcie Niles, mezi nimiž však mimo kameru panuje krutá profesní rivalita. Barry se čirou náhodou dostane na stopu zajímavé reportáže o dealerech drog, která vede až do budovy televize. Než však stihne něco důležitého odhalit, dealeři ho zabijí. V budově ale dělá uklízečku voodoo čarodějnice Chafuka, jejímž velkým snem je mít svou vlastní zombie. A Barry je její velký oblíbenec, takže než stihne jeho mrtvola pořádně ztuhnout, Chafuka ho oživí. Čímž však rozjede kolotoč podivných událostí, kdy o mrtvé a další oživené zombie není nouze. A samozřejmě o humor a komické scény.
Protože „Mrtví neumírají“ jsou hlavně komedie. O strach, napětí a atmosféru zde vůbec nejde. Oživování mrtvých a skoro až velkovýroba zombie zde slouží čistě jen pro komické účely. Je ale třeba říci, že v některých případech hodně povedeně. Nechce se třeba až věřit, že Barryho Barona hraje před proměnou v zombie a po proměně jeden a ten samý herec. Elliott Gould si svou roli fakt užil, a jak je coby reportér nepříjemný a nesympatický, tak je jako zombie neskutečně zábavný. Podobně jako Mark Moses v roli policisty, klasický trouba, ale zábavný.
Humor a scény jedou hlavně na situační stránce a vršení nepříjemných a komických situací, jako je eliminace a oživování dealerů, snaha zombie Barona hlásit zprávy nebo policistova troubovitost. Chafuka je klasická sympatická a milá uklízečka, ovšem jen do doby, než se pokouší o voodoo rituály a začíná zpívat.
„Mrtví neumírají“ je jednoduchá, prostá a místy až dětinsky prdlá zombie komedie, která ovšem skvěle zapadá do své doby. Ta atmosféra přelomu osmdesátek do devadesátek z dnešního pohledu humoru a vlastně celkově zábavnému pojetí, jen a jen pomáhá. Troufám si říci, že je to zábavnější a působivější dnes, s tím čtvrtstoletým odstupem, než to bylo ve své době. Už jen proto, že zombíci tady neutíkají. Sice mluví, tancují a trošku i přemýšlí, ale neutíkají.
