Může se to stát i vám
Vydalo nakladatelství Netopejr, 2018, 189 Kč
Už se stává skoro tradicí, že každý rok vychází jedna sbírka v edici HorrorConu. První sbírkou byla kniha „Ve špatný čas na špatném místě“, v roce 2018 ji následovala kniha „Může se to stát i vám“ a v přípravě už je antologie další. Já jsem měl to štěstí, že jsem byl mezi autory první knihy, ale pro sbírku „Může se to stát i vám“ mi moje aktuální neschopnost psát krátké příběhy nedovolila participovat mezi ostatními autory. O to více mě potěšilo, že dostali prostor jiní, méně známí. Jak už je u mě zvykem, postupně se podívám na jednotlivé povídky.
Honza Vojtíšek: Ty víš...
Honza Vojtíšek začíná velmi povedeným vykreslením postav a prostředí, které je samo o sobě nesmírně zajímavé. A pak do toho přidá prvek, u něhož vás zamrazí. Výborně vystavěné, a pak najednou bum. Je konec a já jsem si říkal, jestli jsem něco nepřehlédl, jestli mi něco neuniklo, jestli tam toho nemělo být trochu víc. Přiznám se, že pointa mě lehce zklamala.
Miro Švercel: Na kolejích stála
První slovenská povídka ve sbírce. A myslím si, že tady je český překlad skoro na škodu. Ta slovenština je z toho cítit hodně, někde i zůstala – smartfón, poznáte ve smyslu znáte, některá oslovení. Pokud to měl být český překlad, tak se vším všudy. Pokud jde o povídku samotnou, ve finále se autor snaží o zbytečnou explicitu, která úplně nefunguje. Tlačení na pilu příběhu nedává nic navíc, jen chce šokovat za každou cenu, což v tomhle případě prostě nebylo nutné.
Hanina Veselá: Ztuchlina
Hanina Veselá má ráda mumie a mrtvoly, což se v téhle povídce projevuje naplno. Osobně mi tenhle styl úplně nesedí, ale atmosféra se povídce vzít nemůže. Ta je velmi dobrá. Chvílemi se v textu objevuje přímá řeč, která není uvozená, ani není kurzívou. Místy mě to lehce mátlo, protože jsem si nebyl jistý, jestli je to vnitřní monolog, nebo mluví někdo jiný.
Miroslav Pech: Sama doma
Miroslav Pech je klasicky stručný až strohý, úderný jako při psaní reportáže, což dodává jeho povídce nepříjemně depresivní ráz. Když budete tuhle povídku číst, bude vás mrazit, protože pochopíte, co přijde. Nechcete, aby to přišlo, ale osud postav je v Mirkově díle nevyhnutelný. A i když budete vědět, jak se to vyvine, povídka nemá o nic méně temný dopad. Jedna z nejlépe pojatých povídek, pokud se zvoleného tématu týká. Tady si opravdu dovedu představit, že se to může stát i vám. Snad až na poslední věty povídky...
Roman Bílek: Killershow
Roman má rád humor a je to znát skoro na všem, co jsem od něj četl. Neříkám, že je to špatně, naopak sbírce „Může se to stát i vám“ to dává větší bohatost. Osobě mi ale sarkastické a cynické pojetí moc nesedlo, už jen proto, že ta pointa prostě tak dobrá není. Ale jsem si jistý, že tohle je povídka, která dokáže oslovit širší publikum.
Lucia Jedinečná Barthová: Bludičky
Nejkratší povídka ve sbírce, u níž je škoda úvodu, kde jsou encyklopedické popisy. Jsou naprosto zbytečné. Dokonce si myslím, že příběhu i trochu ubližují. Proč tam jsou? Proč nenechat děj hezky doznít až s finální větou? Tahle povídka by skvěle fungovala bez tohoto úvodu.
Jozef Karika: Bílé díry
Karikova povídka je dobře napsaná, ale opravdu se vztahuje k tématu, jež je dáno názvem knihy? Opravdu je tohle něco, co by se mohlo stát? Ale dobře, odhlédneme-li od toho, že povídka je už trochu za hranici zvoleného tématu – a tahle sbírka tematická měla být – je tohle jedna z těch povídek, které vás určitě budou bavit.
Františka Vrbenská: Dům u mostu
Kvalita ilustrace, respektive tisku této ilustrace k povídce Františky Vrbenské je strašlivá. Tohle by prostě v knize být nemělo. Hodně to zkazí dojem. Povídka sama je nesmírně dobře napsaná, jen je to povídka kriminální, ne hororová. Lehce by se dalo mluvit o thrilleru, ale to opravdu jen lehce. Františka Vrbenská rozhodně nezklamala a chápu její zařazení hlavně ve smyslu mít ve sbírce velké jméno.
Dominik Fiala: Ashley Carriganová
Na povídce je znát, že Dominik má prostředí a postavy skvěle vymyšlené, ale měl jsem pocit, že čtu ukázku románu, ne povídku. Opět by se pak dalo hovořit o tom, jestli je tohle povídka, která splňuje celkem jasně vytyčené téma, od něhož bych očekával realistické horory bez nadpřirozených prvků.
Anna Šochová: Prstoklady
Anna Šochová mě velmi mile překvapila. Povídka „Prstoklady“ se na první pohled jeví skoro jako taková milá, jemná, ale ona je sakra moderní a promění se v pořádnou jízdu. Její druhá polovina s „novou“ babičkou se žene kupředu ve zběsilém, skoro až psychedelickém tempu, ale přitom je stále vyprávěn příběh. A dobrý příběh.
Tomáš Marton: Škvíra
Měl jsem to štěstí, že jsem povídku slyšel čtenou samotným autorem na jednom z Literárních srazů Haniny Veselé. Povídka byla tenkrát v podstatě dokončená, byly k ní nějaké připomínky, nápady. Myslím, že Tomáš něco málo použil, povídka ale byla dobrá už před tím. Jen je velká škoda, že tady musí být nadpřirozený prvek. Tohle by skvěle fungovalo jako syrový psychologický horor.
Petr Boček: Lógr
Velmi zajímavě koncipovaná povídka, kdy první část si něco myslíte, ale po chvíli zjistíte, že jste vlastně sledovali trochu jiný příběh, že ten pravý na vás teprve čeká. A vůbec vám to nevadí, protože Petr dokáže skvěle, se svým typickým černohumorným a cynickým nadhledem vystihnout postavy, o nichž píše. A všechno parádně temně graduje až do konce.
Kristina Haidingerová: Druhá šance
Přiznám se, asi jsem od Kristiny čekal něco jiného. O to více mě překvapila. Příběh není hororem, tohle je pořádné lidské drama ze dna společnosti a snaha se od něj odpoutat, které je ještě velmi dobře vypointované. Temné, depresivní, se skvělými popisy, u nichž jsem měl až pocit realistické přesnosti některých scén – jako kdybych se na ně díval a nečetl je. Výborné zakončení sbírky.
Je velká škoda, že nakladatelství Netopejr nezměnilo tiskárnu, protože vazba je tradičně taková, že jen čekáte, kdy vám sleze fólie z obálky, je možná i celkem možné, že trochu načatá bude. Tohle se děje v podstatě u každé knihy, kterou Netopejr v této vazbě vydává. Vytknout je možné i skutečnost, že po otevření knihy máte pocit, že vám písmena vypadávají ven, jak je text natlačen na okraj. Sem tam holt budete muset palec posunout, abyste si písmena nezakrývali. Je škoda, že tyhle prvky knihu trochu shazují, ale předpokládám, že to je dáno tím, aby byla zachována celkem příznivá cena.
Sbírka „Může se to stát i vám“ si, pokud se povídek samotných týká, přináší vysokou kvalitu a ukazuje, že ti hororoví autoři zde jsou a že jsou zde další, ne tak známí, kteří mají co říct. A jsem rád, že se sem dostali. Jasně, jsou tu povídky, které mě nebavily, ale to je prostě dáno i tím, že je žánrově bohatá a každý autor má trochu jiný styl. Ne všechno vám vždy bude vyhovovat. Příště trochu doladit shodu povídek s tématem, dát tomu lepší vazbu, která po jednom přečtení bude vypadat pořád stejně, a spokojenost bude maximální.
Hodnocení: 75 %
