Na prahu temnot
Near Dark
USA, 1987, 94 minut
Režie: Kathryn Bigelow
Scénář: Kathryn Bigelow a Eric Red
Hrají:
Adrian Pasdar (Caleb Colton)
Jenny Wright (Mae)
Lance Henriksen (Jesse Hooker)
Bill Paxton (Severen)
Když tak zpětně o snímku „Na prahu temnot“ přemýšlím, vlastně je to taková o dvacet let mladší verze „Stmívání“, jen s tím rozdílem, že romantická rovina se přizpůsobuje hnusnému světu upírů a nikoli naopak. Ano, je tu romantický příběh, ale je skvěle drsný, chce se říct motorkářský, rebelský, a do toho jsou navíc ještě přidáni upíři, takže to má správnou hororovou a také dark fantasy atmosféru.
Kathryn Bigelow prokázala, že má dar pro správný příběh už v 80. letech, a tak rozhodně není náhodou, že se z ní o dvě desítky let později stala režisérka, která byla vyznamenána nejvyšší filmovou cenou. Její schopnosti jsou patrné už na snímku „Na prahu temnot“, kde se ukazuje, že nechtěla nic zůstat dlužna mužskému filmovému světu a pojala svou upírskou romanci pěkně drsně a pořádně výbušně. Doslova.
Upíři v provedení snímku „Na prahu temnot“ jsou odporné bytosti, odporné ve smyslu špíny, v které jako kdyby se celou dobu váleli. Jsou to rebelové, co brázdí silnice ve skupině, která hned tak někoho do svého středu nepřijme. Drsní chlapy a nebezpečné ženy, kteří cestují Amerikou a sem tam něco zakousnou. Je to sakra rozdíl od toho, jak jsou upíři zobrazováni v dnešní době.
Caleb (Pasdar, kterého si asi nejvíce budete pamatovat ze seriálu „Hrdinové“ a kterého jsem, přiznám se, v „Na prahu temnot“ vůbec nepoznal) se zamiluje. Bohužel do špatné dívky. Ta ho totiž při prvním intimním sblížení kousne do krku. Ano, je to upírka a on zjišťuje, že její život není zrovna peříčko. Seznamuje se s její skupinou, kterou vede charismatický Jesse (výborný Lance Henriksen), který je stylizovaný jako kovboj. Obecně lze o filmu uvažovat jako o moderním westernu. Caleb je tím čestným mužem, který má dilema, zda bojovat pro lásku nebo za rodinu.
Každý snímek, který upíry bere jako bestie, jako temné postavy, je snímek dobrý. No, více méně. Nechci se dívat na přiteplené metrosexuály. V tomhle směru mě „Na prahu temnot“ nemohlo zklamat. Dobré jsou efekty, které hlavně ve finále nabírají na skvělých obrátkách. Film má co říct, jen postupně přece jen ztrácí hloubku a stává se z něj spíše akční podívaná, která je vizuálně dobrá.
Hodnocení: 70 %
