Gemini Rue
Vydalo studio WadjetEye Games v roce 2011
Nálada “Gemini Rue”, adventury pod vlivem kyberpunku a literární hard-boiled školy, připomíná kultovního “Blade Runnera”. Má stejně temnou atmosféru civilizačním rozkladem zamořeného města, které se utápí v dešti a ve vlastní špíně, a také stejného osamělého hrdinu, který se snaží rozmotat příběh, ve kterém není nikdo takový, jakým se zdá. Sledujeme dvě linie a dva protagonisty. Jednu odvíjí muž označený jako Delta-Six, který právě podstoupil nedobrovolné vymytí mozku a nachází se v nápravném zařízení. Na druhé straně, v ulicích planety Barracus, hledá detektiv s kricím jménem Azriel, svého kamaráda, s nímž má odletět pryč. Obě linky se jednou spojí a odkryjí souvislosti, kterým se hrdinové musí chtě nechtě postavit.
“Gemini Rue” především vypráví, takže zajímavá a originální zápletka, u které nemáte pocit, že jste už všechno někdy někde viděli, je klíčová. Objeví se tu krátké “filmové” scény, ale příběh se rozvíjí hlavně interakcí s ostatními postavami a zkoumáním prostředí. Navzdory komplikovanému ději jsou protagonisté napsaní jasně a pomocných berliček klišé byli hráči ušetřeni. Hororové a znepokojující motivy vyplavou na povrch při prožívání a přemýšlení o tom, co se s postavami děje, tudíž explicitní obrázky či přímočaré násilí tu nebyly zapotřebí.
Ovládání už tak bezproblémové není. Při kliknutí na objekt musíte vybírat z inventáře, nejen pokud chcete něco použít, ale také jestli se na něj chcete podívat (ikona oka), dotkout se ho (ikona ruky), mluvit na něj (ústa) anebo ho pořádně nakopnout (noha). Člověk by si myslel, že tento systém už nikdo nepoužívá, ale jak se ukazuje, může být pořád východiskem z nouze, nebo lépe řečeno základem, ze kterého rostou další mechaniky hry.
Další potíže s ovládáním nastávají při pokusech projít dveřmi, které jsou často situované až na okraji obrazovky a nemusíte se do nich napoprvé trefit. Střelecké souboje si vysloužily dost kritiky, a to oprávněné. Mají zbytečně složité ovládání a jejich tutorial je hodně násilně vložený do děje (tj. na postavu na obrazovce promlouvá hlídač za kamerou, který říká, že má zmáčknout klávesu A, D apod.). Nedají se dobře kontrolovat a v některých situacích se ani nemůžete bránit a jen čekáte, až Azriela někdo odbouchne.
Řešení hádanek na sebe navazuje plynule a nestalo se, že by mezi nimi byla zásadní kauzální propast. Nejde jen o přesouvání a používání věcí, hledání místa, kudy proniknout do budovy, ale třeba i o to, jak být dostatečně rychlý nebo chytrý, a vyhnout se smrti. Protože hrdina může zemřít velice snadno, hlavně pokud si nedáte pozor a nebudete sledovat okolí. V momentě, kdy se dostane do zorného úhlu nepřátel, už bývá pozdě a skončí s prostřelenou hlavou.
Hudební doprovod a dabing mají standardní kvalitu, ale žádný výrazný dojem nezanechají. Grafika, jak je vidět z obrázků i traileru, je přes velké zjednodušení přehledná, detailní a má své charisma. Nápaditě je řešený inventář spojený s komunikátorem, který Azriel používá k volání, k vyhledávání v databázích a mapách a k ukládání poznámek. Na rozdíl od běžné adventurní praxe deníků s desítkami zápisků tady nejste nuceni pročítat stohy materiálů a pomocí jednoduchého vyhledávače si zjistíte potřebnou informaci rychle.
Autor Joshua Nuernberger dostal za “Gemini Rue” několik ocenění za nejlepší adventuru roku 2011. Zásluhu na tom mají hlavně skutečně povedené zápletky, hladké zapojení hádanek do stavby příběhu, a pokud jí odpustíte komplikovanější ovládání, pak si ji můžete zařadit mezi nejlepší žánrové hry současné dekády. Navíc naštěstí není jen pro staromilce, kteří při ní mohou sladce vzpomínat na podobné kousky z devadesátých let (“Beneath the Steel Sky” nebo “I Have No Mouth, and I Must Scream”), ale bez problémů se v ní ztratí každý, kdo ocení inteligentně napsané a vystavěné projekty.
Minimální systémové požadavky:
Windows 2000/XP/Vista
Procesor Pentium
Paměť 64 MB RAM
Grafická karta kompatibilní s DirectX 5.0
