Non si sevizia un paperino
Itálie, 1972, 102 minut
Režie: Lucio Fulci
Scénář: Gianfranco Clerici, Lucio Fulci a Roberto Gianviti
Hrají:
Florinda Bolkan (Maciara)
Barbara Bouchet (Patrizia)
Tomas Milian (Martelli)
Irene Papas (Aurelia)
Lucio Fulci je mistrem italské brakové kinematografie. Jedněmi je nenáviděn, jako autor, který se nesnažil ve svých filmech zobrazovat nic smysluplného, ale pouze násilí, druzí ho milují právě pro jeho brakovost. Právě jeho snímek „Non si sevizia un paperino“ je ukázkou toho, že natáčel filmy, které v sobě skrývaly výpověď, filmy, které se zabývaly tématy, jež jsou řešena i méně exploatačními filmy. Stačí jen odhodit předsudky a užít si tuhle děsivou podívanou.
Lucio Fulci se ale ve své tvorbě nezaměřoval pouze na to, aby zobrazoval násilí, exploatace nebyly tím jediným, co natáčel, a žánrově se nutně nevyhraňoval. To dokazuje například jeho zpracování Londonovy knihy „Bílý tesák“. Ani „Non si sevizia un paperino“ není tak žánrově jasný film, i když se jednoznačně jedná o giallo. Přesto zde není tolik toho, co Fulciho tvorbu zdobilo v pozdějších letech. Gore se zde objevuje v míře rozumné, a tak i zapřisáhlí odpůrci naturalistického násilí nemusí až tak moc mhouřit oči.
Děj se odehrává v jednom italském městečku, kde se to přímo hemží podivnými živly. Jsou zde děti, jejichž hry nevypadají až tak nevinně, kněz, který se možná jen skrývá za rouchem beránčím, místní, kteří asi nebudou tak přátelští, jak by se na první pohled zdálo. Násilí, drogy, alkohol, utiskování, apod., jako kdyby bylo živnou půdou pro růst tohoto městečka a pro jeho život. Objevují se mrtvá těl. Kdo je má na svědomí?
Fulci ukazuje, jaká může být podstata lidí, ukazuje to, jak se k sobě lidé mohou chovat a jak mohou vůči sobě jednat. Není to hezké a v podstatě každý, kde se zde objevuje, může být nějakým způsobem vinný. Jako kdyby se nám Fulci snažil říct, že nezáleží na tom, jak člověk vypadá, jak se obléká, jak se tváří, záleží na tom, jak se chová, když se nikdo nedívá, záleží na tom, jaké jsou jeho temné myšlenky, a zda se projeví.
„Non si sevizia un paperino“ je filmem, který se v žánru giallo trochu vyčleňuje. Už jen tím, že se odehrává spíše na venkově než ve velkém městě, jako kdyby evokoval jinou atmosféru, jako kdyby to byla předzvěst trochu jiného pojetí. A to se skutečně děje. Navíc Fulci má dar pro neskutečně silné scény. V tomhle případě se jedná o scénu, kde je žena umlácena a pak na poslední chvíli doufá v záchranu. Ale nedočká se. Lidé kolem ní jen projíždějí. Z tohohle prostě musí zamrazit.
Hodnocení: 85 %
