Vítám vás u další kapitoly hororového úvahového občasníku!
Už delší dobu mi v hlavě zrála jedna – pro určitou skupinu obyvatel zcela nemístná a rouhavá – myšlenka. Jeden z posledních dílů „South Parku“ pak působil jako poslední kapka. Co naplat? Napsat to musím: Přemýšleli jste někdy o ďáblovi?
V hororech plní jednoduché funkce – chce zničit svět, případně někoho posedne (jenom proto, aby mohl být vymítán za pomoci starého kněze, mladého kněze, kousku oschlého pečiva, kusu látky, zohýbané knížečky a karafy vody). Zkrátka záporák jak vyšitý, krystalické zlo.
V naší (evropské) tradici máme zažitou křesťanskou představu rohatého a ocasatého kopytníka – ďábla, Satana, čerta. Jmen má nespočet. Nicméně Satan není křesťanský výmysl. Pod kvantem rozkošných jmen vystupuje ve Starém zákoně (část Bible, kterou uznávají i Židé), přičemž ona starozákonní jména mají kořeny v kulturách (a jazycích) perských, asyrských. Pro zjednodušení by se dalo napsat, že satan tak, jak jej známe dnes, má kořeny v místech bývalé Mezopotámie. Na obranu Mezopotámců je nutné podotknout, že monoteistickým Židům se jako čisté zlo zdálo cokoli, co nebylo jejich Bohem, tudíž někteří staří bohové z mezopotamské oblasti možná přišli k postavení démona jako slepí k houslím.
Buď jak buď, byli to až křesťané, kteří dali ďáblovi nějaký pevnější řád. Satanáš vystupuje v Novém zákoně na dvou rovinách. V rovině metaforické: vše zlé (proti církevnímu učení) je Satanem – některé církve dokonce neuznávají Satana jako bytost, uznávají jen a pouze onu metaforickou podobu. A pak je zde rovina poněkud reálnější. Ona reálnější rovina znamená klasicky kopytníka s choutkami na zničení světa, jehož kariéra sice začala andělsky, avšak po vzbouření se byl Bohem vyhnán (nemusím říkat, že z nebe se vyhání jen jednou cestou – ano, proto se Satanovi říká také „Padlý anděl“).
Teď přijde to zajímavé: všechny křesťanské církve a sekty uznávají nebe, některé věří v očistec, většina věří v peklo. V onom pekle má (dle oné většiny) dlít právě Satan a vládnout tam. Dodnes nemají církve jasno v tom, jestli je tam Satan sám, nebo jestli má k ruce Lucifera a jiné démonické kamarády, nebo jestli je Lucifer jenom dalším jménem pro Satana. Důležité není ani tak to, kdo drží v ruce vidle a popichujeme jimi, důležité je to, že popichuje a koho popichuje.
Přijmete-li (aspoň na chvíli a společně s dávkou nadhledu) tezi o tom, že existuje Bůh, Satan, nebe, očistec, peklo a hříchy vyjde vám, že Satan je do záporné pozice stavěn poněkud neprávem. Jak to? Do nebe jdou ti hodní – dá se předpokládat, že pokud člověk žil celý život dle desatera, byl milý na své bližní, nu, zkrátka byl-li člověk zaživa kopií Neda Flanderse, je velice vysoká pravděpodobnost, že s ním nebudou vůbec žádné problémy ani po smrti.
Chudáci z očistce? Také přijdou do nebe, jenže zmasírovaní jak po výslechu ve slavné Ljubljance (centrála KGB). Lze tedy očekávat, že tito zpracovaní chudáci nebudou dělat vlny.
Kdo jde do pekla? Všichni ostatní! S vrahy a násilníky v prvních řadách.
Co dělá nebohý Satan? Musí se o všechny tyhle živly (a mnohé další) postarat – ať už to znamená cokoli. Řečeno polopaticky – chtěli byste být starostou v idylickém městečku, kde je (doslova) boží klid, nikdo si nestěžuje, všichni jsou až utopicky šťastní, anebo šéfovat strašlivému chaosu, jehož obyvatelé jsou pěkná kvítka? Aha.
Satan také plní důležitou funkci filtru. Nevěříte?
Ač to z hororů není často poznat, tak Satan nemá (a to praví i křesťanská nauka) nad lidskou bytostí moc přímo. Satan jen a pouze dává příležitost. Příležitost dostat se k moci špinavou cestou, příležitost prohrát výplatu na automatech, příležitost něco ukrást. Ale je to přímo Satan, jenž řídí ruce politika/hráče/zloděje? Ne. Ruce jsou řízeny jen a pouze člověkem – byť člověkem, který podlehl svodům. Díky různým pokušením a lidskému (ne)odolávání, je populace krásně roztříděna na ty zbožné (rovnou do nebe), na ty méně zbožné (masírka v očistci) a na ztracené případy (peklo). A teď mi, ctěný čtenáři řekni: Není Satan vlastně udřený (a pro Boha velice užitečný) chudák?
