Ondřej Kocáb a Honza Vojtíšek: Rozpolcení

70%
Dvojice autorů ukazuje kvalitu české hororové povídky.

Ondřej Kocáb a Honza Vojtíšek: Rozpolcení

Vydáno vlastním nákladem, 2020, 280 Kč

 

Honza Vojtíšek je český hororový matador, který má za sebou už velké množství povídek a svůj první román. Ondřej Kocáb je autorem, který se sbírkou „Rozpolcení“ také dostává s kůží na trh, i když za sebou už literární úspěchy má, o čemž svědčí i Literární soutěž Horor Webu. Společně tito dva autoři dali sbírku, jež nám ukazuje dva různé hororové styly. Pojďme se tedy na jejich dílo podívat po jednotlivých povídkách.

 

Honza Vojtíšek: Čekání

Honza Vojtíšek začíná sbírku nečekaně nikoli v českém prostředí, ale povídkou z jedné zaoceánské plavby, která končí hodně nečekaně. Aneb zajímavá ukázka toho, jak i hororová povídka může mít nečekaný přesah, což by hororoví fandové měli dávno vědět.

 

Ondřej Kocáb: Stodola

Povídka s tou správnou atmosférou venkovského hororu, kdy ve stodole čeká něco hodně nebezpečného. Nepříjemné, kruté, skoro se bojíte toho, co přijde s poslední větou. A ono to samozřejmě přijde. Mimochodem, povídka se umístila na pěkném sedmém místě v sedmém ročníku Literární soutěže Horor Webu.

Obálka knihy

Honza Vojtíšek: Prokletí Wickhamu

Ani s druhou povídkou se Honza Vojtíšek nevrátil do českých luhů a hájů, ale přesunul se do Anglie, a to rovnou v období Robina Hooda. Sedlo mu to skvěle a jediné, co mi na povídce vadilo, byla skutečnost, že nebyla trochu delší. Ale to se mi u honzových povídek poslední dobou stává často. Končí tam, kde bych já chtěl ještě pokračovat.

 

Ondřej Kocáb: Na okraji propasti

Velmi dobře známá povídka, protože vyhrála pátý ročník naší Literární soutěže. A i s odstupem pár let je tahle povídka velmi povedená. Ty dvě roviny jsou skvělé, popravdě jsem si říkal, že jiný autor by z tohohle vykřesal klidně i román. Ale ta povídka tomu sluší více.

 

Honza Vojtíšek: Bezpečí domova

Krátká, úderná povídka, která mě ale až tolik nedostala. Říkal jsem si, že ten nápad funguje, ale nedokázala mě nadchnout. Jako kdyby ten úder na konci nebyl až tak silný, aby mě skutečně odrovnal.

 

Ondřej Kocáb: Žrádlo

Trochu delší, ale podobně úderná povídka, která staví na skvělém nápadu. Jak by při zombie apokalypse dopadly lidé, kteří trpí morbidní obezitou. Skvělé finále, které jsem doslova viděl jako film v hlavě.

 

Honza Vojtíšek: Přání smrti

Velmi dobrá povídka, kterou jsem slyšel už před lety na Honzově autorském čtení. Nic neztratil ve své depresivnosti, stejně jako její pointa neztratila nic ze své údernosti, která vás přiměje přemýšlet.

 

Ondřej Kocáb: Naše nejlepší mozky

I tahle povídka se umístila v Literární soutěži Horor Webu, a to konkrétně na 4. místě v jejím šestém ročníku. A stále je to povedená povídka, která v sobě má hodně z ducha 50. let a jejich amerických filmů. A to je na tom to krásné, i když autor přiznává, že takové filmy vlastně ani moc neznal.

 

Honza Vojtíšek: Autobusák

Také máte ve svém okolí nějakého toho místního blázna? Tahle povídka krásně ilustruje, že je lepší si nedělat z nikoho legraci. A je to podáno přesně tím správným způsobem, který se do vás dovede propálit.

 

Ondřej Kocáb: Studna

Krátká povídka, a i když autor píše, že se spíš jedná o jakýsi obraz, tak děje je tu celkem dost a má to ono správné hororové zakončení, skoro jako kdyby to vypadlo ještě z doby, kdy hororu vládly ghost stories.

 

Honza Vojtíšek: Tep

Podivně romantická povídka o tom, jak jeden muž má rád trochu mladší dívku, která ale nebude tak úplně normální, jak by si jeden chtěl myslet. Celou dobu máte nepříjemný pocit, který vám vydrží až do konce.

 

Ondřej Kocáb: Biohazard

Povídka, která se umístila na prvním místě v sedmém a posledním ročníku Literární soutěže Horor Webu. A zaslouženě., Má v sobě lehkou nadsázku, parádní béčkovost a jednoduše všechno, co se mi na odlehčené hororové povídce líbí.

Honza Vojtíšek

Honza Vojtíšek: Rozkročení

Docela by mě zajímalo, co se Honzovi zdálo, že podle toho napsal právě povídku „Rozkročení“. Ale i tak je to jedna z těch honzových nepříjemných, kde na začátku, to může dopadnout v podstatě jakkoli, ale s koncem je vám jasné, že to dobré nebude.

 

Ondřej Kocáb: Chlapec, který miloval včely

Hodně sci-fi povídka, což se mi zamlouvalo, i když konec je možná až moc béčkově hororový a tak nějak jednoduchý v tom smyslu, že očekáváte, že přesně tohle se stane. A pokud ne přesně tohle, tak něco velmi podobného.

 

Honza Vojtíšek: Muž, který miloval knihy

Úchylný nápad, tak proč z toho nezpracovat povídku. Je krátká, je ujetá a docela funguje. Na jedno přečtení fajn, i když jak znám Honzu, tak nějak mi bylo jasné, že tohle je něco, co by ho mohlo napadnout.

 

Ondřej Kocáb: Manžel opět dorazil v pořádku z práce

Krátké, vtipné, ale... Nevím, dočetl jsem povídku a říkal jsem si: Tak jo, jdeme dál. Nějak to ve ně nic nezanechalo a docela mě překvapilo, že se soutěž umístila na prvním místě v Krvavém brku 2019.

Ondřej Kocáb

Honza Vojtíšek: Ze stínů času

Honza se trochu rozepsal a mám pocit, že mu tyhle delší věci prostě jdou lépe. Rozvine zde postavy, které má vždy zajímavé, a nejinak je tomu i s příběhem, u nějž mnohdy nevíte, kam vás má zavést. A to je dobře.

 

Ondřej Kocáb: Tabu

Krátká, poměrně nijak originální povídka, která stojí na tom, že se v podstatě vlastně buduje městská legenda. Ale na tom malém prostoru to vlastně docela funguje. Dostanete přesně, co očekáváte.

 

Honza Vojtíšek: Milující se pár

Honza Vojtíšek ukazuje, že v sobě má romantickou duši, ale dovede to podat v takovém hávu, že jednoduše nedává zapomenout na to, že je především autorem hororovým. To je podtrženo i téměř béčkovým nástupem „šíleného vědce“ ke konci.

 

Ondřej Kocáb: Ježíšek

S touhle povídkou jsem měl trochu problém. Na jednu stranu se jedná o čisté béčko, na stranu druhou se Ondřej snažil o poměrně dobré vykreslení hlavní postavy, její minulosti... ale nemůžu si pomoct, pro povídku mi to přišlo skoro zbytečné. V románu by se to vyjímalo lépe.

 

Honza Vojtíšek: Ďábel

A vracíme se na začátek, protože Honza Vojtíšek tak povídkou „Ďábel“ činí, protože se věnuje stejné události, která byla popsána v povídce „Čekání“. A loučí se s námi povídkou, která není překvapivě doslovná, ale o to více dokáže tnout do živého.

Plakát ke knize.

Pánové Vojtíšek a Kocáb ukazují, že česká hororová povídka rozhodně má co říct a co nabídnout. I když je Honza Vojtíšek matadorem, Ondřej Kocáb mu rozhodně skvěle sekunduje a snad už nemá pochyby o tom, zda pokračovat v psaní. Rozhodně ano. Jistě, jsou zde slabší kousky, povídky, které si za chvíli nebudete tolik pamatovat, ale to vůbec nevadí, protože jako celek je to výborné a těch dobrých povídek je mnohem více.

 

Hodnocení: 70 %

 

Hororové knihy (duchové, příšery, vrazi)


Přidat komentář