Paganini Horror (1989)

60%
Trochu toho slasheru ještě s nádechem gialla.

Paganini Horror

Itálie, 1989, 82 minut

 

Režie: Luigi Cozzi

Scénář: Luigi Cozzi, Raimondo Del Balzo a Daria Nicolodi

Hrají: Daria Nicolodi, Jasmine Maimone, Pascal Persiano

 

Italský horor mám rád, hlavně v jeho nejlepším, giallo období. „Paganini Horror“ už je trochu novější a v podstatě se jedná o jakýsi slasher propojený s domem hrůzy, ale proč ne. Mám ještě rád Dariu Nicolodi, která je podle mě jednou z nejdůležitějších žen nejen italského hororu, ale hororu celkově světového, a to nejen jako herečka, ale také jako scenáristka. A právě to přináší.

Dobrá maska.

Jak už název filmu „Paganini Horror“ napovídá, představuje se tím zde příběh, který má nějakou spojitost s Paganinim. A není to rozhodně spojitost nějak příjemná. Dívčí rocková skupina totiž hledá něco skvělého pro nové album, ale nic nenachází. Pak se jejich známý Daniel (Pascal Persiano) setkává s panem Pickettem (Donald Pleasance), který mu poskytne originální námět.

Bude se křičet.

Je jasné, že s tímhle námětem nebude něco v pořádku, i když je to něco, co měl podle všeho složit samotný Paganini. Právě s tímhle námětem je totiž spojena temná minulost, na kterou se kapela neohlíží a jde do nové skladby s tím, že k ní rovnou natočí videoklip. Vyhlídnou si k tomu příhodný dům a po nějaké době, co už začali s natáčením, zjišťují, že z domu není úniku.

Co to je za ohavu?

Dům se stává oním strašidelným domem a přitom je zde i vtah jako ze slasheru, mám masku, kterou by mohl mít giallo vrah. Dohromady je to spojeno velmi dobře, protože nejde jen o strach, který je daný tím, že postavy někdo honí, ale strach vychází skutečně i ze samotného domu, který byl jako kulisa skvěle zvolen. Mohou se zde odehrávat nepříjemné scény, kdy na postavy jakoby dům sám útočil, minimálně halucinačně.

Vizuálně je film zajímavý.

Italský snímek „Paganini Horror“ rozhodně není nic originálního, ale je to za mě dobře odvedená práce konce 80. let, kdy to není jen snaha kopírovat zavedené americké postupy slasheru, ale stále je z toho cítit něco italského, něco specifického, ať už v tom, jak je to vizuálně pojaté, nebo v to, jak jsou jednotlivé prvky propojené. A navíc je tu skvělá hudba, škoda, že jí není víc.

 

Hodnocení: 60 %

 

Hororové filmy


Přidat komentář