Painkiller

80%
Je to už nějaký pátek, kdy jsme si tu představili klasickou střílečku. Nekomplikovanou, odpočinkovou a především extrémně zábavnou.

Painkiller

Vydali DreamCatcher Interactive v roce 2004

 

Dějem se tu nemusíme dlouze zabývat, jde o minoritní záležitost, která jen dává nekonečným soubojům jednotící strukturu. Hrdina Daniel nešťastnou náhodou zemře při dopravní nehodě i se svojí manželkou Catherine. Zatímco její duše se ocitne v nebi, Daniel zůstane uvězněný v očistci. Přesto dostane šanci, aby se se svojí drahou polovičkou opět setkal. Ale nic nebude zadarmo. Musí se postavit Luciferovým armádám a zabránit v rozpoutání války mezi nebem a peklem.

 

Daniel uzavírá dohodu se Samaelem.

 

A pak už se jde na věc. Nastává totální masakr, kdy vzduchem létají kousky těl a krvavé cákance dekorují zdi budov. Nepřátelé totiž útočí ve vlnách, ze všech stran a v počtech, které dosahují několika desítek. Typy protivníků se mění a promíchávají v téměř každé nové lokaci. Liší se především způsobem, jak útočí, proto není na škodu se občas zamyslet nad tím, v jakém pořadí je likvidovat, přičemž jedním očkem ještě sledovat různé vybuchující předměty a pasti. Souboje podkresluje rázná, rytmická hudba. Tempo hry tak nic nezdržuje - žádné hádanky, dialogy, animované části (samozřejmě kromě sekvencí hlavního děje).

 

Každé místo má svůj zvláštní charakter. Zatímco na začátku se pohybujete na mlžném nočním hřbitově a v klášteře, poslední úroveň tvoří "zmražené" momenty z válečné historie lidstva. A mezitím jsou jeskyně, zábavní park, středověké město, nádraží... Variant je nepřeberně a co víc, jejich grafická stránka i z dnešního pohledu zůstala na slušné úrovni.

 

Masakr v klášteře.

 

Při vstupu do nové lokace se na obrazovce objeví informace k úkolu. Úspěšné splnění vynese hrdinovi některou z tarotových karet, které slouží ke zdokonalení jeho statistik. Po cestě může sbírat mince, brnění či neobvyklé artefakty, ale také duše nepřátel, které mu vracejí ztracené zdraví. Kolikrát to může být jediný způsob, jakým úspěšně přežít aktuální bitvu. Ty se totiž odehrávají vždy v uzavřeném místě, odkud není úniku. Nejde si hrát na schovávanou, ani čekat, až naskočí regenerace, ale musíte být neustále v pohybu, vyhýbat se nástrahám, sbírat náboje a dávat pozor, kde se nacházejí mihotavé duše, které se rychle rozplynou.

 

Na pekelné pouti.

 

Naštěstí veškeré ovládání pohybu běží úplně hladce, stejně tak to platí u základu každé dobré FPS, u zbraní. Na začátku si musí Daniel vystačit s brokovnicí a ručním Painem, jakýmsi "mixérem", který spolehlivě rozmatlá nepřátele do krvavé kaše. Celkem tu autoři nabízejí jen pět zbraní, ovšem každá z nich má dva módy, takže například samostříl na dřevěné kůly lze v nastavení změnit na granátomet. Omezený počet zabijáckého náčiní ale nakonec vůbec nevadí, většina lidí si stejně nakombinuje dvě, tři oblíbené zbraně a těmi kosí vše, co stojí v cestě.

 

Nemůžou chybět zombíci a ostatní chodící mrtvoly.

 

Pokud vás dosud "Painkiller" nezlákal, tak ještě přidejme poznámku, že ve hře fungují velmi realisticky fyzikální zákony, dokonce tak dobře, že s nimi můžete počítat při plánování útoku, za což si tvůrci s polského studia People Can Fly zaslouží poplácání po ramenou. Za zmínku stojí i to, že na konci všech kapitol čeká bitva s bossem. Ti jsou obrovští, zlověstní a k ukončení jejich mrzkého života nestačí držet ukazováček deset minut na spoušti, ale aktivně a kreativně využít prostředí a schopností hrdiny. Navrženi byli tak, aby odpovídali přesně tomu, co většina hráčů chce - finální souboje, které jsou výzvou. "Painkiller" je zkrátka čistá akční jízda, nic víc, nic míň. A to je na něm skvělé.

 

 

 

Minimální systémové požadavky:

Windows XP or Windows Vista

Procesor 1.5 GHz

Paměť 512 MB RAM

Grafická karta kompatibilní s DirectX 8.1

Hororové hry (slasher, zombie, gore, příšery, vrazi, satan)


Přidat komentář