Paksa wayu
Thajsko, 2004, 115 minut
Režie: Monthon Arayangkoon
Scénář: Monthon Arayangkoon
Hrají:
Sornram Theppitak (Tan)
Sara Legge (Leena)
Dan Fraser (Tim)
Chalad Na Songkhla (Krai)
Měli jsme tu spoustu monster z Japonska, nějaké to čínské a korejské, došlo i na americké, britské nebo dánské, a tak je jenom dobře, že se podíváme i do dalších zemí, abychom zjistili, jak oni to tam mají s příšerami a jak se jim podařilo navázat na tuto americkou a pak především japonskou tradiční filmovou tvorbu. Další zemí, kam se za kaiju podíváme, je Thajsko, a to s filmem „Paksa wayu“.
Jsme v hlavním městě Thajska Bangkoku a sledujeme, jak se chce město rozšiřovat. Další etapa metra má město propojit rychlejší formou dopravy, ale i když jsou práce samotné náročné, je třeba se připravit na to, že v podzemí může čekat ještě něco, co dělníkům a vlastně celému městu zkomplikuje celou jejich práci a nakonec i jejich životy. Pod městem totiž nejspíš čeká bájné monstrum Garuda.
Vzhledem k tomu, že se tyhle moje články zabývají monstry, je asi logické, že se Garuda ve filmu „Paksa wayu“ nakonec skutečně objeví. Pravda, to čekání není ani moc dlouhé, ale vzhledem k tomu, že má film dvě hodiny, je možné předpokládat, že to bude docela roztahané. A to nakonec také je. Takže monstrum se sice objevuje po hodině, ale pak jsou zde pořád scény, kde ho skoro nevidíme. Nemluvě o tom, že digitální provedení není místy až tak pěkné na pohled.
Garuda je tvor, který není vymyšlený pro film, pro film je vymyšlený jeho design. Jedná se o příšeru, která se vyskytuje jak v hinduistické, tak v buddhistické mytologii. Je to tvor, který má částečně lidské tělo, ale s velmi výraznými ptačími prvky – křídla, peří a případně také zobák. Klasická vyobrazení Garudy jsou spíše lidštějšího charakteru, pro film bylo naopak zvoleno monstrum, u kterého převažují prvky ptačí.
Film „Paksa wayu“ docela padá s tím, že thajský filmový průmysl prostě ještě nemá na to, aby točil podobné trikové snímky. V jejich provedení to jednoduše zatím bude vypadat špatně, nemluvě o tom, že je zde spousta scén, které jsou jen interiérové, protože na víc prostě nemohly být finanční prostředky. Trikové scény jsou místy hodně slabé, nemluvě o přímočarosti příběhu, který vydá na dvě hodiny skutečně jen s velkým úsilím. Že ty dvě hodiny jsou až moc dlouhé, je asi jasné.
Hodnocení: 35 %
