Střepy v hlavě
The Broken
Francie, Velká Británie, 2008, 93 minut
Režie: Sean Ellis
Scénář: Sean Ellis
Hrají:
Lena Headey (Gina McVey)
Ulrich Thomsen (Dr. Robert Zachman)
Melvil Poupaud (Stefan Chambers)
Richard Jenkins (John McVey)
Britsko-francouzský horor, což je sama o sobě kombinace, která by byla před takovými pěti sty lety – a to jdu hodně do historie – naprosto nepřípustná – i v současné době existuje určité napětí mezi Francouzi a Brity –, je poměrně zajímavým nápadem, což se v případě „Střepů v hlavě“ potvrdilo. Tím skutečně nejhorším na snímku je český název, který opravdu nechápu. Kde se vzal? Vyložená příšernost, která nám o filmu neřekne nic a ani během filmu si neřekneme „Aha, tak proto se to takhle jmenuje!“ No, možná si to řeknete, ale smysl vám to pořádný stejně nedá.
Ale přece neodsoudíme film jenom kvůli tomu, že čeští distributoři jsou jedineční jazykoví kouzelníci, a za to, co s překladem a vlastní invencí dokážou, by měli rovnou dostávat speciálního Plyšového lva. „Střepy v hlavě“ nejsou až tak špatným filmem, a ve srovnání se standardem After Dark Horrorfestu se vlastně jedná o snímek dost dobrý a až nadprůměrný, což se nakonec odrazilo i v hodnocení.
„Střepy v hlavě“ si hrají na atmosférický horor, trochu ve stylu „Šestého smyslu“, ale je pravdou, že na takové úrovni skutečně není. Ale tvůrci to s námi koulí docela dobře a hned nám na začátku neprozradí, kde je ukrytá pravda. A co si budeme vlastně namlouvat, oni nám to neprozradí vůbec. Protože pokud čekáte, že na konci filmu najdete vysvětlení toho, co se děje, tak budete zklamáni. Žádné vysvětlování příčiny, pouze objasnění samotného důsledku. Kde se všude kolem vzali dvojníci postav? Tohle si budete muset odpovědět sami. Řekl bych ovšem, že to bude mít co dočinění s rozbitými zrcadly.
Příběh filmu se točí kolem Giny a její rodiny a kolem toho, že se málem stala obětí dopravní nehody, kterou ale sama zavinila, neboť byla v narušeném stavu ze setkání se svojí dvojnicí, která jako by vedla její život. Když vidíme celý film a uvědomujeme si, o čem to vlastně bylo a co jsme vlastně sledovali, dojde nám, jaký je film lhář a že realitu, kterou nám předkládá, si upravuje podle sebe. Co je pravda? A co je lež? Odvěké dilema, které si musíme odpovědět sami pokaždé, nejen když se díváme na film, ale třeba i na televizní zprávy. Do jaké míry můžeme televizi, potažmo kinu věřit?
Za co si „Střepy v hlavě“ zaslouží plusové body je jednoznačně atmosféra, která se nesnaží o příliš násilné scény, i když je pravdou, že ta v koupelně je hodně drsná a hodně dobrá, to se prostě musí ocenit. Ale jinak je fakt, že film úplně nepřekvapí a pointa není zas tak nečekaná, jak by si možná tvůrci přáli. Přesto si z filmu odnesete docela dobrý pocit a myslím, že nebudete mít potřebu nějakého dalšího naplnění. Nebudete o nic ochuzeni, pokud tedy netoužíte po nějaké hororové taškařici.
Musím říct, že herecké výkony jsou velmi příjemné, ať už se jedná o Lenu Headey nebo takového Richarda Jenkinse, který si opět střihnul jednu z těch rolí, kde je zkušeným, ztrápeným mužem před důchodem, který se snaží zůstat tím silným, i když se to kolem bortí. Narozeninová oslava patří k tomu nejlepšímu, co film nabízí. Místy je velmi nenucený, ale přesto stále skrývá něco v pozadí. Dobré, ne výborné, ale dobré určitě.
Hodnocení: 55%
