Pátek třináctého 9
Jason Goes to Hell: The Final Friday
USA, 1993, 87 minut
Režie: Adam Marcus
Scénář: Jay Huguely, Adam Marcus a Dean Lorey
Hrají:
Kane Hodder (Jason Voorhees / Hlídač)
Steven Williams (Creighton Duke)
Steven Culp (Robert Campbell)
Erin Gray (Diana Kimble)
Tak tu máme další „Final Friday“ nebo prostě díl série „Pátek třináctého“, který měl být v něčem finální. Tak samozřejmě, že nebyl, protože přišla ještě další pokračování. V čem je ale snímek jiný, to je hned na první pohled jasné. Od začátku máte pocit, že sledujete film, který nemá s předchozí sérií v podstatě nic společného, pokud pomineme samotnou postavu Jasona Voorheese a oblast Crystal Lake. Tenhle film by klidně mohl fungovat samostatně, a to i v tom smyslu, co všechno do sebe stačil zahrnout.
Oproti některým předchozím dílům je to velká změna. Najednou nejde jen o to, že je zde nějaký zabiják, kterého je v podstatě nemožné zastavit, ale jde o rozvíjení mytologie, podobně jako tomu bylo i u série „Halloween“. Když už se zdá samotné zabíjení trochu nudné a nikam nevedoucí, je potřeba se postarat o to, aby se příběh sám někam posunul. Právě o to se tvůrci – více či méně úspěšně – skutečně snažili.
V úvodu je Jason Voorhees zabit. Roztrhán na kusy. Chvíli asi budete mít pocit, že je to natáčení filmu ve filmu, ale po chvíli vám dojdeš, že to je skutečné. Asi se budete trochu ztrácet v tom, jakou to má návaznost na předchozí dění, na cestu do New Yorku, ale ono na tom zase tolik nesejde, protože tady vzniká něco v podstatě úplně nového. Odklon od stávajícího dění směrem k magii a mystice, kdy se scénáristé pokusili zahrnout Jasona skutečně do široké hororové mytologie.
Tohle vám dojde ve chvíli, kdy se na scéně objeví Necronomicon, šachuje se zde s rodovými liniemi a nakonec se objeví i nějaké to kouzlo. A to ani nemluvím o závěru, který už vás skutečně praští do obličeje. V tomhle směru je snímek „Pátek třináctého 9“ v rámci série naprosto jedinečný a dostává díky tomu nový náboj. Jsem si ale jistý, že tohle rozhodně nesedne každému. Pozitivní ale je, že se zde vraždí pořád, ať už je příběh sebešílenější a zvláštnější.
Vzhledem k prvnímu filmu jsem si v rámci série už několikrát stěžoval na to, že se tvůrci vykašlali na gore a raději nechali kameru uhnout. Tak tohle rozhodně u devátého dílu neplatí, protože gore je zde místy naprosto úchvatné a filmaři se nebáli do něj jít. Jsou zde prvky, které jste v sérii ještě neviděli a které vám v ní určitě chyběly. V rámci série je tak „Pátek třináctého 9“ opravdu unikátní film, a to jak v tom dobrém, tak i v tom negativnějším smyslu slova.
Hodnocení: 65 %
