Pengabdi Setan (2017)

70%
Povedená kooperace Jižní Korei a Indonésie.

Pengabdi Setan

Indonésie, Jižní Korea, 2017, 107 minut

 

Režie: Joko Anwar

Scénář: Joko Anwar, Sisworo Gautama Putra, Naryono Prayitno, Subagio S., Imam Tantowi

Hrají: Tara Basro, Bront Palarae, Dimas Aditya

 

Indonésko-korejská spolupráce na hororu? No, rozhodně to nemusí být záruka kvality, i když Indonésie se v poslední době docela snaží a těch hororů tam vzniká více. A nejen hororů. A jejich produkce je celkem kvalitní. Budiž filmy se skvělým Ikem Uwaisem příkladem. I když se v jeho případě jedná o akční filmy, pořád je v nich dost temnoty, aby si jeden myslel, že Indonésané zvládnou i horory.

Že by nevěsta?

Snímek „Pengadbi Setan“, který je v mezinárodní distribuci uváděn jako „Satan’s Slaves“, je toho celkem důkazem. Jedná se o horor v asijském duchu, rozhodně je to horor temný a rozhodně se u něj nemusíte cítit příjemně. Jsou zde scény, které vás skoro dovednou k tomu, abyste vyskočili ze židle anebo se alespoň lehce ošili, protože to na vás prostě zapůsobí, jak by strašidelný filmový horor zapůsobit měl.

Maminka se vrátila?

Rodina, na níž se snímek „Pengadbi Setan“ soustředí, se měla docela dobře. Rini (Tara Basro) je dcerou známé zpěvačky, ale kdeže ta sláva je, že jo. No, jednoduše je už dávno pryč a rodina má co dělat, aby vyšla, hlavně když si vydržuje dům, který by klidně mohli vyměnit za levnější, což nepřichází ale v úvahu. No, „naštěstí“ matka umírá, a tak prostě čekají na to, až přijde její den. A ten skutečně přijde.

Doslova na roztrhání.

V okolí se vypráví taková legenda, no vlastně nejen v okolí, že existuje možnost, že se mrtví vracejí. A tak kdo by nechtěl, aby se vrátila milovaná maminka, samozřejmě v takové podobě, kterou měla před smrtí. Jenže takhle to prostě nefunguje a maminka – nebo něco jiného – se sice vrací, ale její/jeho úmysly rozhodně nejsou laskavé a přátelské. Možná ten dům opravdu měli prodat.

Kdopak to zemřel?

Indonésko-korejský snímek „Pengadbi Setan“ je ukázkou dobře provedené asijské hororové práce, a přitom navíc nemáte pocit, že byste se dívali jen na nějaký odvar japonských hororů. Má to svou vlastí atmosféru, má to specifické prostředí, je to své. A má to i momenty, které vás skutečně dovedou přesvědčit o tom, že asijský horor ještě není vyloženě na ústupu, že tu mohou vzniknout další zajímavé kousky.

 

Hodnocení: 70 %

 

Hororové filmy (duchové)


Přidat komentář