Perkins’ 14
USA, 2009, 95 minut
Režie: Craig Singer
Scénář: Lane Shadgett a Jeremy Donaldson
Hrají:
Patrick O'Kane (Dwayne Hopper)
Richard Brake (Ronald Perkins)
Michale Graves (Eric Ross)
Mihaela Mihut (Janine Hopper)
Film mám rozdělený do tří částí, a to podle toho, jak jsem se při něm cítil. Nejprve tedy asi k první fázi, kterou bych nazval poznávací. A tohle poznání nebylo nijak příjemné. Film si chtěl hrát na tajemný, skoro až mysteriózní thriller, který následně přecházel tak trochu do hannibalovské roviny. Ale nevěřil jsem mu to. Napětí se skrývalo někde za stromem a my jsme kolem něj jen prošli, ani jsme o něj pořádně nezavadili. Ale dobře, ona pak přišlá druhá fáze, fáze slibná.
To se blíže seznamujeme s Ronaldem Perkinsem (ne, nemyslím si, že tohle příjmení je náhoda) a film dostává grády. A já si myslel, že z toho ještě mohlo být pořádné psychologické drama, klidně i šmrncnuté nějakým tím nereálnem nebo surreálnem. Co je to v tom sklepě? A co je zač náš pan Perkins? Je to opravdu magor? Anebo jen nevinná oběť. Film v tu chvíli vypadá hodně dobře. Jenže pak se dostaneme do sklepa, zjistíme, co se tam schovávalo, poznáme i důvod, a s výstřelem do Perkinsovy hlavy končí i naděje na to, že z toho bude pořádně nabušený psychothriller. Aspoň ale pochopíme, proč se snímek jmenuje zrovna tak, jak se jmenuje.
Třetí fáze je fází „čekání na konec“, kdy jen nevíme, jak to všechno bude vyřešeno, kdo všechno umře a kdo přežije. Není to fáze nikterak záživná, pro mě osobně je to jen sledování toho, jak se někdo pokusil natočit zombie horor s živými monstry, které si šílenec vychoval ve sklepení, protože se mu dělalo šoufl z toho, jak jsou rodinky šťastné a jejich děti se mohou radovat z toho, že mají oba rodiče. Motivace nijak světoborná, skoro jsem si až říkal, že je to vlastně pořádná pitomost. Ale film se dá zvládnout, i když není scénář žádným zázrakem, hlavně druhá polovina je prostě jen pronásledování a umírání, ale jsou zde další prvky, které ho sráží do kolen.
Tím nejvýraznějším je hlavní hrdina, který je už od prvního pohledu protivný. Uznávám, že se scénáristé snažili dát příběhu hloubku. Motivace Dwayna Hoppera jsou pochopitelné, stejně jako jeho chování. Jen není pochopitelné, proč zrovna tenhle herec? Co na něm na castingu bylo tak skvělého? Nebo že by to byl brácha bráchy něčího bráchy, který se dobře znal s Craigem Singrem? Nevím, ale jiný herec by se pro tu roli hodil jistě víc a jeho postava by byla mnohem uvěřitelnější. A snesitelnější.
Dalším negativem, které je pro mě těžko stravitelné, je kamera a střih. Zvláštní záběry, které jsou prostřihávány takovým způsobem, že je vidět, že zde neexistuje návaznost. Postavy jsou v jiných pozicích, chvílemi ani není poznat, jaká postava byla zabírána, a to si nemyslím, že byla zrovna snaha tvůrců. V akčních scénách střihy selhávají maximálně, kamera místy zabírá z vyloženě špatných úhlů, i když je pravda, že se jí, když už nic jiného, daří dobře střídat tempo a ve vhodných chvílích zpomalí. Záběry z pohledu bestií jsou tím nejhorším, o co se kamera pokusila.
Z filmu jsem byl nejprve rozpačitý, pak trochu nadšený a následně ještě rozpačitější a vlastně i zklamaný. Když policista obviňuje svou ženu, skoro jsem si říkal, že je čas vypnout. Vážně, vážně špatný herec. Jen doufám, že tohle nebude číst a taky mě nestřelí do hlavy. A konec? Ale jo, za ten dám i body navíc. Nevyhnutelnost, osudovost a zrůdnost v porovnání s otcovskou láskou. Co asi zvítězí? No, řekněme, že kdyby hlavního hrdinu hrál Sly Stallone, dopadne to všechno jinak.
Hodnocení: 35%
