Petr Boček a Miloslav Zubík: Mrazivé příběhy
Vydalo nakladatelství Akcent, 2012, 249 Kč
Duo Petr Boček a Miloslav Zubík jsou autoři, které chcete sledovat, pokud se k nim dostanete. Je to celkem jednoduché, ty knihy v prodeji mají, jen bohužel stále v příliš omezeném nákladu a na malém počtu míst, především na internetu. Ale zrovna kniha „Mrazivé příběhy“ je tou, která se už moc sehnat nedá. A tak děkuji Petrovi Bočkovi, že na mě nezapomněl a že jsem si díky němu mohl knihu přečíst. Rád jeho i Miloslavovu tvorbu sleduji a na tuhle první hororovou sbírku jsem byl velmi zvědavý.
Kniha vyšla již v roce 2012 a má už za sebou nějaký ten pátek. O to zvědavější jsem byl, především v tom smyslu, jak se tvůrci dokázali posunout. A je patrné, že k tomu posunu skutečně došlo. Nebudu tvrdit, že by kniha „Mrazivé příběhy“ nebyla kvalitní, ale přece jen je postupem času vidět, že se oba tvůrci vypsali, ale rozhodně ne tak, že by jim došli nápady. Naopak, těmi hýří neustále. A hýřili jimi i před těmi šesti let y a dříve, kdy se kniha postupně rodila.
Hned na začátek vás čeká povídka „Spisovatel“, která je takovou lehkou esencí toho, co můžete od dua čekat. Mají rádi humor a mají rádi horor. A tak se v jejich povídkách celkem snadno setkáte s černým humorem. A přesně takový je „Spisovatel“ nepřekvapí, ale rozhodně mu nelze upřít dobrý nástup. Hned za ním pak následuje povídka ve stylu Edgara Allana Poa s názvem „Tvář za zdí“. Jen těmi dvěma povídkami autoři ukazují, jak velký je jejich rozsah v rámci hororového žánru.
Je vidět, že se oba autoři hodně vypsali, jejich nadmíra tří teček už aktuálně není problém například povídka „Grauheitel... a ti druzí“. Ale objevuje se to v rámci celé knihy, která by díky tomu chtěla trochu více redakčních zásahů. Jak se na knihy dívám už i trochu z pohledu nakladatele, lehce mě to iritovalo. Ale tohle je jen kosmetika, která vyloženě dobrou povídku nemůže zkazit.
Vypíchnul bych několik povídek, které mě zaujaly. Jak jsou autoři zvyklí, je toho v jejich knihách skutečně hodně. Netradiční povídka „Třikrát v Lugosu“ má něco z „Vetřelce“, něco z Lovecraft, přitom je to opět černohumorné, i když z počátku se to tváří vážné. To je v zajímavém kontrastu s povídkou „Důchod“. Tam máte pocit, že to je klasický náběh na černohumornou povídku, autoři hezky rýpají do manželství, což dělají rádi, ale přitom si postupně uvědomujete, že to je jedna z nejmrazivějších povídek ve sbírce.
Z povídky „Maska“ by se dal vytřískat rovnou celý thriller, což jen ukazuje na to, že autoři mají hodně nápadů a některé by stálo za to i rozpracovat. Ty nápady nejsou jen v ději, ale i ve zpracování povídky. „Dokonalý pár“ to je skvělý nápad, který je formálně naprosto parádně zvládnutý. Povídka, která se dá číst dvěma způsoby a každý vám dá úplně něco jiného. Širší žánrový záběr, nikoli jen horor, ale i prvky fantasy, sci-fi, noir, lze krásně vidět na povídce „Běsnící mutace“.
Kniha „Mrazivé příběhy“ je prvním hororovým sborníkem dua Petr Boček a Miloslav Zubík. A už na této knize je vidět, jak jsou oba autoři schopní. Ano, některé povídky nejsou tak skvěle vypointované, rozuzlení odhadnete dříve, ale to může být i tím, kolik toho máte načteno. Hodila by se trocha redakčních úprav, avšak nic z toho vám nebrání ve velmi příjemném hororovém zážitku, který je místy prokládán i trochu jinými žánry. Petr a Miloš povídky umí skvěle!
Hodnocení: 70 %
