Piraňa
Piranha
USA, 1978, 94 minut
Režie: Joe Dante
Scénář: Richard Robinson a John Sayles
Hrají:
Bradford Dillman (Paul Grogan)
Heather Menzies (Maggie McKeown)
Kevin McCarthy (Dr. Robert Hoak)
Barbara Steele (Dr. Mengers)
„Piraňa“ je další z klasik – podobně jako Aligátor –, které se hojně kopírovaly na VHS před sametovou revolucí a hojně se objevovaly v televizním programu. I dnes se s tímhle filmem můžeme sem tam setkat, a myslím, že jeho slávu ještě umocnil remake Piraňa 3D, který byl natočen Alexandrem Ajou. Mimochodem remake, který vůbec nebyl tak špatný, jen se snažil být strašně moc cool, strašně moc americký. I původní „Piraňa“ je americká, ale v tom dobrém béčkovém smyslu. Dýchne na vás duch vietnamské války, stejně jako odkaz 50. let a klasických černobílých hororů, kde se to jen hemžilo radioaktivními monstry a dalšími příšerami, které nechal vzniknout člověk svou činností anebo nečinností.
S nedávno recenzovaným „Aligátorem“ má „Piraňa“ hodně společného. Příběh se vyvíjí obdobně, i když tentokrát nemáme v hlavní roli policistu, který má problémy, ale prostě jen nevraživého muže, který zrovna nemá moc důvěryhodnou pověst, spíš má pověst alkoholika, který je pro smích. Takže když tenhle člověk přijde s tím, že je jezero plné piraní a že je nutné s tím něco udělat, kdo mu asi bude věřit? Skoro nikdo, samozřejmě. Jen mladá Maggie, která se stane jeho společnicí. Spolu objeví, kde je problém, zjistí, kdo to způsobil, ale k čemu to, je, když armáda chce všechno ututlat. A tak se musí sami postarat o to, aby se žravé ryby nenakrmily na dětském táboře, který zrovna pořádá hrátky ve vodě. A to ani nemluvím o nedalekém odpočinkovém středisku u jezera.
Film je plný nelogičností a zjednodušení, ale je to jen proto, aby byl příběh dostatečně drsný a dostatečně zajímavý. Dnes vás „Piraňa“ asi těžko vyděsí, ale spíš si nostalgicky vzpomenete, jaké to bylo vidět ji poprvé. Žravé rybky jsou sem tam hodně nepovedené, ale zvuk, který se ozývá, když hryžou provazy anebo lidské maso, je skutečně nepříjemný a zabodává se hluboko do mysli.
Joe Dante není režisér, jehož snímky by jen tak zapadaly, ale za svou poměrně dlouhou kariéru si vypracoval postavení někoho, kdo natáčí filmy, kterým nechybí humor. A tak i „Piraňa“ je v některých chvílích snímkem vtipným, v některých případech dokonce snímkem trochu směšným. Ale tak tohle už k béčkům patří. Film se nebere vážně, a to mu dává sílu, aby přežil ještě další generace. A to je i důvod, proč je tolik oblíbený a proč se natáčel jeho remake. Roger Corman jako producent věděl, co chce od filmů, do kterých vloží finanční prostředky. A taky věděl, jak přilákat hvězdy – ve filmu se v nepříliš velké roli (má zde minimum minut) objevuje legenda hororu Barbara Steele.
„Piraňa“ je hlavně vzpomínkou, kterou si osvěžíte paměť, vzpomínkou, která vás vrátí o několik let zpět. Je to vzpomínka příjemná, ale už vás film asi nepoloží do kolen, nebudete se bát vlézt do vody. Horory stárnou a také „Piraňa“ zestárla, ale pořád jí to ještě sluší, a tak režisérovi odpustíte nějakou tu chybičku a užijete si jednoduchou béčkovou jízdu s trochou té společenské a vládní kritiky. Gore horší než v remaku, ale za to méně prvoplánové.
Hodnocení: 55%
