Pod vodou
Underwater
USA, 2020, 95 minut
Režie: William Eubank
Scénář: Brian Duffield, Adam Cozad
Hrají:
Kristen Stewart (Norah)
Jessica Henwick (Emily)
Vincent Cassel (kpt. Lucien)
T.J. Miller (Paul Abel)
Rozlehlý těžební komplex na samotném dně Mariánského příkopu se začne hroutit. Jednotlivé bloky se bortí pod obrovským tlakem a hrstka přeživších se zmuchlanými chodbami i vodou po mořském dně pokouší dostat ke vzdáleným záchranným modulům. Jenže se ukáže, že je neohrožuje jen čím dál více nefunkční stanice, několikakilometrová hlubina, ledová voda a ubývající zásoby kyslíku ale i něco venku. Protože venku něco je. Dosud nevídaného a neznámého. Velkého…
Na jednu stranu je „Pod vodou“ jen klasickou ukázkou daného subžánru. Ani ne originální, ani ne nijak speciálně strhující. Míchá toho dohromady poměrně hodně, což se ale nakonec dá vnímat jako pozitivum.
Na filmu oceňuji hlavně dvě věci. Příběh se nijak nepáře a nezdržuje s nějakým dlouhým úvodem a seznamováním s prostředím a postavami. Prostě jak hrdiny tak diváky rovnou hodí do problému a ono to funguje. Druhým kladem je, že ohledně atmosféry a strachu film staví spíše na klaustrofobii než bubácích. Ono se tam vešlo obojí, ale první klaustrofobní půlka filmu je velmi povedená a co se týče pocitů, působivá. Když se pak děj dostane do volného prostoru a hrdiny postaví proti „velkému neznámému“ už to tak moc nefunguje, ale zase to neklesá až moc nízko. To uvozovkové přirovnání asi trochu zkazí dojem, ale v jistém ohledu si fanoušci H. P. Lovecrafta přijdou na své. Minimálně budou potěšeni. Ale nebojte, není to žádný HPL epigon.
Co se týče postav a herectví, samotná povaha příběhu toho v tomto ohledu moc neposkytuje a neslibuje. Přesto se nebojím říct, že se Kirsten Stewart se svou rolí poprala rozhodně se ctí. Je radost vidět, že se svého nemilého puncu „Stmívání“ dokázala schopně a rychle zbavit. Příjemným obsazením je i Vincent Cassel, ten ze svého mála prostoru dokázal vytřískat překvapivě hodně. A i tradiční komická figurka v zábavném podání T. J. Millera pobaví jak má. Chybějící prvek poskytuje Jessica Henwick, která se dobře poprala se svou lehce nepříjemně a tak jen nějak do počtu působící Emily.
„Pod vodou“ vlastně nabízí širší pole záběru. První půle přináší svižnou katastrofickou sci-fi jízdu po chodbách a zákoutích okázale působícího komplexu (vymazleně vypadající podvodní skafandry v základním balíčku) aby se nakonec rozvinula v temnotě a chladu zahalených pdomořských končin s podivnými potvůrkami, u nichž je však třeba nechat logiku spát. Ale ohledně atmosféry a napětí působí obstojně. A napohled jsou pěkní, to ne, že ne.
Lehce zmatený jsem ze zmiňování „Vetřelce“ v komentářích. Já tam nic moc vetřelcoidního neviděl. Ale jestli tedy z „Vetřelce“ čerpá každý film, kde se běhá po chodbách, nebo tam holky jsou jen v kalhotkách… Asi to je jako s Kingem, kdy každý horor má něco z Kinga. Takže ne, našel bych asi spoustu příběhů, s nimiž bych „Pod vodou“ srovnal, ale „Vetřelec“ u mě mezi nimi nebude.
„Pod vodou“ se nějakým trhákem jistě nestane. Příběh se o moc nesnaží, scénář se neohlíží napravo nalevo, postavy jsou načrtnuté jen tak, aby se hýbaly a přežily těch pětadevadesát minut. Většina rozpočtu šla jistě do vizuální stránky filmu. Ale dohromady to všechno dá příjemnou podívanou, s přehledem lehce nadprůměrnou.
A jestli se „Pod vodou“, společně např. s „MEG: Monstrum z hlubin“ podaří nastartovat novou vlnu podmořských sci-fi hororů s dnešními technickými možnostmi a vymoženostmi, bude to jen další bod k dobru filmu. Oba filmy na to mají. Obzvláště „Pod vodou“, který se nesnaží jen opít vizualitou, ale vytvořit i nějaké napětí, atmosféru a tlak.
