Podivní
The Crazies
USA, Spojené arabské emiráty, 2010, 101 minut
Režie: Breck Eisner
Scénář: Scott Kosar a Ray Wright na základě původního filmu George A. Romera
Hrají:
Timothy Olyphant (David)
Radha Mitchell (Judy)
Joe Anderson (Russell Clank)
Danielle Panabaker (Becca)
S filmovými remaky je kříž. Co si budeme nalhávat, většina z nich vzniká jen kvůli nedostatku nových originálních scénářů. Málokdy se podaří, aby se splnila alespoň část záměrů autora, tedy vzdání holdu původnímu dílu, nebo přiblížení příběhu současné generaci tak, aby se v obou případech zachovala prvotní kvalita snímku. Remake je zkrátka vždycky risk, jak pro autory, tak pro diváky. První „Podivní“ vznikli v roce 1973 a zařadili se mezi špičku děsivých filmů. Přesto však po několika letech přívalem nových filmů zapadli. Úspěšnost původního snímku je vždy základním kopancem k vytvoření druhého dílu nebo k tomu, co se stalo tomuto příběhu. Tedy, díky bohu, že v tomto případě nevzniklo pokračování, když už, příběh „Podivných“ si zasloužil připomenutí remakem. A to se docela povedlo.
V malém americkém městečku se jednoho dne začnou lidé chovat divně (ne tak divně, jako psi ve „Scary movie 3“). Nejprve to přijde na občany, kteří byli nerudní a podezřelí už před tím, aby se nebezpečí projevovalo pomalu a nenápadně. Jenže brzy se agresivita a chuť ubližovat ostatním přesune i na spořádané obyvatele, a to už není sranda. Svědomitý šerif po problému začne pochopitelně pátrat a zjistí, že městská voda není úplně v pořádku. Původ kontaminace ho dovede až k jezeru, kde pod hladinou najde velké dopravní letadlo, o jehož pádu však veřejnost a hlavně jejich město nikdo neinformoval. Ano, letadlo cosi převáželo. Ano, byl to jakýsi vir. Ano, vir se vodou rozšířil do města. A ano, americká vláda nejen o všem ví, ale také město hlídá a je připravena zabránit rozšíření. Jak? No, mírumilovně to nebude.
Hlavní postavy filmu, šerif, šerifova manželka, šerifův kolega a manželčina kolegyně se první vlně nákazy vyhnou, nikoli však kontrole armády. Z provizorního tábora založeného pro roztřídění nemocných od zdravých běhá mráz po zádech. O to víc, když se občané začnou bouřit a vedení převezmou jiní. Lépe řečeno, ti podivní. Konec konců, jak armáda, tak podivní mají stejný cíl, s tím rozdílem, že oni druzí si to ovšem neuvědomují. Bod pro ně. Liduprázdné trosky města vzbuzují dojem postapokalyptického filmu, a kdyby hlavní postavy občas místo žvatlání klišé joudovin držely pusu zavřenou, možná by příběh nabral o pár procent víc srdce svírající atmosféry. Logika se chvílemi také nedostaví, ale naštěstí jen v té míře, kdy nad jednáním některých hrdinů prostě mávnete rukou. Pro pitomé činy mám pochopení, kdo ví, jak bychom se v jejich případě chovali my? Nabízí se tedy otázka, kdo je vlastně nepřítel, komu se bránit, před kým utíkat? A tak hlavní hrdinové utíkají, brání se, skrývají, přežívají. Jenže jak utéct před světem? Podívejte se.
Výběr herců je neokoukaný a svěží. Známé tváře jsou především ústřední manželský pár. Timothy Olyphant nemá na kontě příliš kladné kritiky (mezi nejzábavnější patří ta, že ve filmu „Hitman“ připomíná přerostlé miminko – v „Podivných“ má naštěstí vlasy) a jeho výkony jsou spíše rozporuplné. Dle mého názoru mu však role šerifa seděla a dokonce ji shledávám povedenou. Sympatičtí a kladní hrdinové s nedbalou elegancí mu jdou k duhu. Škoda, že jsou tak neoriginální. Jeho ženu hraje Radha Mitchell, kterou známe ze „Silent Hill“ a které nelze nic vytknout. Když někdo umí hrát přirozeně, tak by přirozeně zahrál i vorvaně na pláži s kulometem (rozuměj německou turistku). Zbytek hereckých výkonů neurazí. Trochu urážlivé ovšem je označení infikovaných jako zombie, s čímž se setkáte v nejedné recenzi a názoru. Všimla jsem si, že označení zombie lidoví pro všechny stvůry a nestvůry, nehledě na jejich původ. Stačí, když vydávají zvuky jako postřelení jeleni v říji a chodí jako poutníci s nohama obalenýma puchýři. Přátelé, v tomto filmu není ani jedna zombie, i když čas od času cákne někde krev. Tohle jsou „Podivní“.
