Pohřbený
Buried
USA, 2010, 95 minut
Režie: Rodrigo Cortés
Scénář: Chris Sparling
Hraje: Ryan Reynolds (Paul Conroy)
Možná nejdřív k tomu, co je na tomhle filmu špatně. Stopáž. U filmu, který se odehrává pouze v rakvi a jsou zde záběry na jednu jedinou postavu, nikoho jiného, je hodina a půl prostě moc. Zkrácení o takových 20 minut by „Pohřbenému“ slušelo mnohem víc. Rozhodně by nevadilo, kdyby se vypustila scéna s hadem, která je prostě jen vloženým natahovacím prvkem. Skoro jsem si říkal, že když se tam mohl dostat ten had, proč by se Paul nemohl dostat ven? Rakev v tom jednom místě vypadala chatrně. Kdyby pořádně zabral, možná by se ven dostal. Sice by asi riskoval uštknutí, ale vzhledem ke svému osudu by na tom tak nesešlo.
Co dalšího selhává? Klaustrofobická atmosféra je téměř dokonalá, jen sem tam jí ruší dlouhé odjezdy kamery, které nám dávají vědět, že rakev není takovou, jakou se zdá. Kdyby k podobným záběrům nedocházelo, atmosféra by zůstala tíživá po celou dobu. Jako kdyby se tvůrci snažili vyznění trochu odlehčit, jasně určit, že to není skutečné, že to je jenom film.
„Pohřbený“ obsahuje další mírná zjednodušení, která však nejsou úplně na škodu. Co si budeme povídat, kdyby tam Paul neměl signál, jen těžko by byl film zajímavý. Pro knihu by to byla hodně dobrá látka, ale film musí být akčnější – dějovější. Ani „127 hodin“ se nespokojilo se záběry na uvězněného Arona Rolstona. Boylův snímek volil cestu flashbacků a představ, Cortésův do toho šel natvrdo a my jsme celou dobu z rakve nevylezli – více méně. Funkčnost telefonu je tak v konečném součtu nezbytná, aby se něco dělo, aby byla alespoň malá možnost, že se Paul dostane ven. Navíc, některé hovory jsou nejsilnějšími scénami filmu. K malým drobnostem, které je možné vytknout, patří až příliš mnoho kyslíku, i když dost dlouho hoří zapalovač.
Zápory jsem zmínil, ale teď k tomu, proč dávám filmu velmi vysoké hodnocení. Osobně jsem si myslel, že není možné natočit film, který by celou dobu zabíral pouze jednu postavu a přitom byl zajímavý. Cortés ukázal, že to natočit jde a že to není nuda. Pravda, velká „vina“ leží na Reynoldsovi, který je v roli Paula prostě skvělý a ukazuje, že naprosto bez problémů utáhne sám celý film. Máme zde nějaké tajemství? Brzy se dovídáme příčiny a odkrýváme následky. Přesto jsme svědky strhující podívané. Až do konce není jasné, jak to dopadne, až do konce ještě můžeme doufat.
Tíživá atmosféra na nás doléhá stejně jako na Paula. S ním doufáme, že světlo je skutečné, že není jenom snem. Jenže pravda je prostě tvrdá. A to se ukazuje i v jedné z nejsilnějších scén „Pohřbeného“ – rozhovor se zástupcem společnosti CRT Alanem Davenportem. Tenhle rozhovor začíná nevinně, přátelsky, ale jeho výsledek vám vyrazí dech. Film je skvělou kritikou amerického systému čistých rukou a nevyjednávání s teroristy. Ač se mnohdy připomíná, jak americká armáda provedla operaci jen proto, aby zachránila jednoho zajatce, v případě civilů to asi neplatí a Paul Conroy se musí smířit s titěrnou jiskřičkou naděje.
Pointa filmu není úplně nečekaná, ale rozhodně neurazí a dobře vyplývá z rozběhnutého příběhu. Jen možná to poslední jméno, co zazní... Idea je až příliš patetická, i když opět ukazuje na to, že lhaní je něco, co je Američanům hodně blízké, a je jedno, jestli lži přicházejí z úst důstojníka anebo zástupce společnosti. Vysoké hodnocení za skvělou klaustrofobii, kterou jsem z filmu měl, za výtečný výkon Ryana Reynoldse a za odvahu, s kterou byla realizována myšlenka, jež mě samotného tak dlouho užírá. Rád bych někdy napsal něco, co by se odehrávalo jen na malém prostoru a s jednou jedinou postavou.
Hodnocení: 75%
