Polaroid (2019)

60%
S tímhle foťákem se dají dělat skutečně divy.

Polaroid

Kanada, Norsko, USA, 2019, 88 minut

 

Režie: Lars Klevberg

Scénář: Blair Butler

Hrají:

Kathryn Prescott (Bird Fitcher)

Tyler Young (Connor Bell)

Samantha Logan (Kasey)

Keenan Tracey (Devin)

 

Polaroidy jsou rozhodně zajímavé fotoaparáty, i když dnes již mají konkurenci v podobě Instaxu, možná i dalších výrobků, které se jim chtějí podobat. Asi jsem je nikdy nebral jako něco, co by mohlo v současné době masově uspět, ale naši rodiče Polaroid kdysi koupili a člověk musí uznat, že fotografie na stroji pořízené, mají svoje specifické kouzlo, a to nejen proto, že jsou vyvolány v podstatě hned.

A uděláme si selfie.

Film „Polaroid“ nutně nestojí na tom, že se zde tento typ fotoaparátu používá, i když je pravda, že pro nějaké scény je důležité, že je fotka vyvolána hned. I když mrknout se na snímek v digitálním fotoaparátu je dneska docela snadné a rychlé. V tomhle směru se ale musí Polaroidu nechat, že ta chvíle, než se tam obrázek objeví je přece jen zajímavá, dá se tím budovat napětí.

Prostě momentka.

Ve snímku „Polaroid“ dostane starý fotoaparát mladá dívka Bird (Kathryn Prescott), která s ním hned udělá pár fotek svých přátel, protože jí focení baví a je přece cool mít pár těchhle starých snímků. Jenže to by se přátelům nesmělo krátce po focení něco stát. Zemřou. A navíc měla už při fotografování Bird pocit, že se na scéně objevilo něco, co tam být nemělo. A to něco je zachyceno i na vyvolaných fotkách.

Ty jo, hoří jí ruka.

Něco jde po jednotlivých postavách, které se objeví vyfocené na jednotlivých polaroidových snímcích. Co to je? Proč to zabíjí? Jak to zastavit? Těch otázek je celkem dost a na většinu z nich také dostanete odpovědi. Tohle není horor, který by se snažil o nějaká překvapení, o něco nečekaného. Není to originální horor, jen je to film, který se snaží příběh ustát a divákovi ho předat snesitelně. A docela se mu to daří.

Dokonce i double selfie.

Kanadsko-norsko-americký film „Polaroid“ není originální podívanou. Na mysli vám vytanou minimálně dva nebo tři japonské horory, z nichž si bere více jak inspiraci. Do jisté míry je kopíruje. Ale zvládá to relativně se ctí, protože i kdyby vás film „Polaroid“ nenadchl, po jeho zhlédnutí nebudete mít pocit, že to byla ztráta času, vlastně si řeknete, že bylo docela fajn zase jednou sledovat horor, který není vyloženě průser.

 

Hodnocení: 60 %

 

Hororové filmy (duchové, survival)


Přidat komentář