Pulgasari
Severní Korea, 1985, 95 minut
Režie: Sang-ok Shin
Scénář: Se Ryun Kim
Hrají:
Chang Son Hui (Ami)
Ham Gi Sop (Inde)
Jong-uk Ri (Ana)
Gwon Ri (Takse)
Některé filmy nemusí zaujmout toliko samy o sobě, i když v tomhle případě to třeba naplno neplatí, ale více zaujmou skutečnostmi, které se skrývají za jejich vznikem. A ona už samotná skutečnost, že tenhle monster film byl natočen v Severní Koreji, je dost zajímavá. Jenže to je opravdu jen začátek toho, co se za filmem skutečně skrývá. „Pulgasari“ je samozřejmě snímek, který si objednal sám Kin Čong-il.
Nebo objednal. Ono je asi dost těžké mluvit o tom, že si Kim Čong-il něco objedná, když unese jihokorejského režiséra Sang-ok Shina, aby pozvedl úroveň filmařiny v Severní Koreji. Jednalo se o úspěšného jihokorejského režiséra, který měl ale svou nejskvělejší éru již za sebou. Nejprve byla unesena jeho žena, herečka Choi Eun-hee, a nakonec i on sám. To se psal rok 1978.
Kim Čong-il, tehdy ještě jen jako syn Kim Ir-sena, se snažil pro režiséra a jeho choť, kteří o sobě navzájem nevěděli, zajistit v Severní Koreji komfort, ale jim se chtělo utíkat. Shin byl nějakou dobu vězněn, aby byl nakonec informován o skutečném cíli svého únosu. O tom, že to byl únos, se také vedou debaty, možná i proto, že v Kimových službách Shin natočil celkem sedm filmů, než se mu díky festivalu ve Vídni podařilo i s ženou utéct a najít azyl v USA.
Tolik k příběhu režiséra, který natočil snímek „Pulgasari“, jenž je severokorejskou obdobou „Gojiry“. O nic jiného opravdu moc nešlo. Jenže přece jen se podařilo přidat nějaké vlastní nápady, jako třeba převedení do historické doby, trochu toho komična a celkově kostýmní pojetí, kdy ani samotné trikové sekvence, jež byly vytvářeny ve spolupráci s Japonci, nejsou vůbec špatné.
„Pulgasari“ lze vnímat jako snahu Severní Koreji natočit si vlastní kaiju snímek. V tomhle směru se to podařilo. Ale kromě toho, je to snímek, který je relativně dobrý a podařilo se do něj vměstnat příběh, který je zajímavý, a to mimo jiné i proto, že ta politika z toho přímo neprýští a není to doslova propagandistický film, ale spíše film poplatný svému žánru. Takže v konečném součtu vlastně dobré.
Hodnocení: 60 %
