Purpurové řeky
Les rivières pourpres
Francie, 2000, 106 minut
Režie: Matthieu Kassovitz
Scénář: Jean-Christophe Grangé a Mathieu Kassovitz podle románu Jean-Christopha Grangého
Hrají:
Jean Reno (Pierre Niemans)
Vincent Cassel (Max Kerkerian)
Nadia Farès (Fanny Ferreira)
Dominique Sanda (Sestra Andrée)
Když jsem „Purpurové řeky“ viděl poprvé – asi to nebude moc dlouho od chvíle, kdy se objevily v kině – doslova mě ohromily. Je to takový ten typ chytrého thrilleru, kdy celou dobu netušíte, kdo je vrahem, až se v závěru všechno dá dohromady a vy si uvědomíte, jak bylo všechno propracované a jak to celou dobu vedlo až k tomu finálnímu odhalení. Spousta stop, spousta náznaků, ale až se závěrečným odhalením dá všechno opravdu smysl. Jako kdyby „Purpurové řeky“ trochu navazovaly na film Mlčení jehňátek a zároveň na vypointovaný „Šestý smysl“.
„Purpurové řeky“ ale předznamenávají další trend, respektive příchod a mezinárodní oblibu v severských detektivkách a thrillerech, protože v současnosti je možné hledat určité spojitosti mezi „Purpurovými řekami“ a snímkem „Muži, kteří nenávidí ženy“ anebo stejně pojmenovanou knihou. Koneckonců, i „Purpurové řeky“ byly prvně knihou, která byla autorem samotným ve spolupráci s režisérem a filmově všestrannou osobností Matthieu Kassovitzem zpracována do scénáře.
Zápletka je poměrně dobrá a komplexně zpracovaná. Pierre Niemans, policejní legenda, se dostává do údolí Alp, kde bylo nalezeno znetvořené tělo. Jak se ukáže, znetvoření má svůj hlubší smysl. Nebylo čistě náhodné. Ne, že by to bylo pro příběh v konečném důsledku až tak zásadní, ale na efekt to funguje. Inspektor před sebou má vraha, který nechává stopy, vraha, který chce být odhalen. Svůj vlastní případ o zneuctění hrobu pak řeší, asi 200 km daleko, i Max Kerkerian, kterého jeho pátrání však zavede právě k Niemansovi a nezdá se, že by se mělo jednat o náhodu.
„Purpurové řeky“ se vydaly cestou poměrně naturalistického ztvárnění mrtvých těl, násilí samo o sobě zde až tak naturalistické není, respektive ho není tolik, i když rvačka v hangáru je drsná. Snímek se tváří celkem komorně, ale v závěru už chce být velkolepý. Výbuchy hollywoodského stylu jsou nahrazeny... ale tak podívejte se sami. Nebudu spoilerovat zase tak moc.
Líbí se mi, jak snímek funguje. Zápletka je chytrá a drží vás v napětí, jsou zde šokující scény, scény, které vás skutečně mohou vyděsit. Neimansův strach z psů je zajímavým kořením a dělá z detektiva přece jen lidskou legendu s chybami. Co film kazí, to je trochu uspěchaný závěr, který moc sázel na pointu, u které si asi někteří diváci řeknou: „Opravdu? Už zase takové rozřešení?“ Nemusí to sednout každému, ale snímek do finále působí správně, tak dobře, napínavě, jak by měl.
Hodnocení: 70 %
