Ladrones de tumbas
Mexiko, 1990, 87 minut
Režie: Rubén Galindo Jr.
Scénář: Rubén Galindo Jr.
Hrají:
Fernando Almada (kap. Lopez)
Edna Bolkan (Olivia)
Erika Buenfil (Rebeca de la Huerta)
Ernesto Laguardia (Manolo Andrade)
Skupina mladých vykradačů hrobů pod jedním hrobem objeví starou kryptu a v ní, kromě hromady zlata, i několik starých mrtvol. Když jedné z nich vytáhnou z těla zaseknutou sekeru, někdejší satanista chystající se přivést na svět satanovo potomka ožije a začne masakrovat na co přijde.
Ano, takhle prostá je zápletka tohoto mexického pozdně osmdesátkového (technicky rok 1990 patří ještě osmdesátkám a IMDB jako rok vzniku uvádí rok 1989) démonického slasheru. A ono to stačí. Film totiž, kromě slušné atmosféry pavučin, starého hřbitova a ještě starší krypty, přináší dostatečnou záplavu krve, mrtvol a dobového hororového pozadí.
Ač na počátku nového desetiletí, v Mexiku jakoby se trošku opozdil čas, a tak nám servíruje osmdesátkový nářez v nejlepším rozpoložení. Máte-li rádi osmdesátky jako takové, užijete si oblečení postav a účesy, prosté chování a vyhraněné charaktery.
Ač démonický začátek filmu hodně naláká, pak z toho začátku film chvilku těží, protože se moc neděje a zdá se, že se moc dít nebude, ale nakonec se to rozjede. Záporák, sám o sobě ne zrovna moc výrazný, se chytne sekery a začne to rubat hlava nehlava. Vcelku nápaditými způsoby. Kladem snímku je, že mu postav na porážku servíruje docela dost (vykradače, kempující skupinu dívek, policejní sbor), a tak, když se na začátku nahuštěná atmosféra začne vytrácet, zůstane alespoň slušný body count a potěšující maskérská a triková práce. Tu je nutno pochválit, zdá se, že tvůrci věděli, na co se zaměřit nejvíce, aby svému, na první pohled vcelku levnému a jednoduchému filmu, pomohli zaujmout.
Dalším kladem jsou přítomné herečky. A nemyslím teď zrovna jejich vzhled, ale zvukové projevy. V závěru už holky ječí jako o život, koukat se na film se sluchátky, tak snad ohluchnete. Holky se prostě snaží a dávají hlasivkám co proto. K tomu bych ještě přidal zajímavou hudbu.
„Ladrones de tumbas“ jako celek není zrovna nějaké velké terno, které by se vrylo do paměti. Obsahuje ale několik velmi příjemných složek a nejsilnějším pocitem, který v mysli hororového fandy po jeho zhlédnutí zůstává, je spokojenost. Obzvláště, máte-li rádi starší horory. Samozřejmě mu pomáhá i jeho „exotičnost“. Kolik hororů z Mexika jste viděli? A zde je to rozhodně příjemná složka.
