Quarantine 2: Terminal
USA, 2011, 86 minut
Režie: John Pogue
Scénář: John Pogue podle scénáře amerického remaku od Johna Ericka Dowdla a Drew Dowdle a podle originálního filmu od Jaume Balagueróa, Luisa Berdeja a Paco Plazy
Hrají:
Mercedes Masöhn (Jenny)
Josh Cooke (Henry)
Mattie Liptak (George)
Ignacio Serricchio (Ed)
Americký remake španělského REC nebyl špatným filmem, ale zůstal pouze u toho, že je remakem. Docela povedenou kopií něčeho, co bylo v originále hodně dobré. „Quarantine 2: Terminal“ je filmem, který nepřímo navazuje na film Karanténa. Je otázkou, zda je vhodné jej považovat za remake REC 2, ale spíš budeme hovořit o tom, že se Američané v sérii vydali trochu jiným směrem a točí si podle sebe. Je to sakramentsky poznat.
Epidemie, která zasáhla jednu budovu v LA, byla uměle vytvořena šílencem, s nímž jsme se ve filmu Karanténa neseznámili. Dvojka nám toto poznání přináší a to znamená, že vysvětluje. Vysvětlování není někdy úplně na místě a celý horor to může zabít. Neříkám, že „Quarantine 2: Terminal“ je právě tenhle příklad, kdy vysvětlení film zabilo. Oni to jsou jiné momenty, které jej posouvají k tomu horšímu, co kdy bylo předěláno, nebo natočeno jako pokračování. Pro mě osobně je „Quarantine 2: Terminal“ docela velkým zklamáním, které rozhodně nenaplnilo očekávání.
Film nás nejprve zavádí do letadla, malého uzavřeného prostoru, kde by to zombie hororu skutečně slušelo. Jenže v letadle se moc neohřejeme, protože scénáristovi došly nápady, a tak nás zavře, úplně nechápu proč, do letištních prostor, které jsou určené spíše pro pohyb zavazadel, nikoli pro pohyb lidí. Terminál jako kdyby byl úplně mrtvý, nikdo nepřichází na pomoc, a když už, tak zase rychle odejde. Film trpí především nelogičnostmi, kdy naprosto nesnáším, kdy v jednu chvíli je postava dokonalý hrdina, ale ve druhé chvíli už se krčí při zemi, brečí a hroutí se na hromádku.
Na začátku máme karty jasně rozdány. Mladý spratek, který si hraje na borce, každý je mu ukradený, ale ke konci se musí stát tím, komu nejvíce přirostou ostatní k srdci. Pohledný podivín, který je příčinou všeho, nehrdinská letuška, tlouštík, který to všechno začne, prostě každá postava má jasný rámec už ve chvíli, kdy se objeví na place. Nikdo vás nemůže překvapit, protože je všechny znáte, i když z jiných filmů. Postavy se chovají nelogicky a asi se nestane, že byste se s nimi jakkoli sžili.
A ten závěr! To je vážně něco příšerného. Pokud jste měli na začátku pocit, že je budována nějaká atmosféra, zjistíte, že žádná atmosféra budována nebyla, že to je jen sled akcí a vstupů, které společně nemohou nahnat strach. A když vám v závěru kamera prozradí, co bude následovat, je to skutečně hodně, hodně slabé. Nesmí pak chybět otevřený konec, který nám dává obraz toho, kam se děj posunul. Jsme ve Vegas a můžeme se hrozit třetího díku. Děkuji, nemám zájem. Určitě ne v téhle americké podobě.
Hodnocení: 30%
