Rakkî sukai daiamondo
Japonsko, 1990, 60 minut
Režie: Izô Hashimoto
Scénář: Izô Hashimoto
Hrají:
Naoko Amihama (Youko)
Reiko Nakamura (Youkoina sestra)
Shirô Sano (Doktor)
„Rakkî sukai daiamondo“ je někdy také uváděno jako „Guinea Pig: Lucky Sky Diamond“, čímž se pomalu dostáváme na kobylku toho, co je vlastně tenhle film zač. Ano, jedná se do určité míry o další pokračování v sérii „Guinea Pig“, ale toto je pokračování neoficiální, které bylo vytvořeno nadšenci, jimž se série zamlouvala. Nutno říct, že oproti poslední dílu se alespoň zbytečně nehraje na naprosto šílenou notu a jde se zase trochu do vážného rozpoložení.
Nejedná se tedy o oficiální pokračování, a to, že je k názvu někdy přidávání ono „Guinea Pig“, je spíš marketingový tah. Ne že by se jednalo o snímek, který má potenciál, aby zaujal větší množství osob, protože pořád to je film, který je věrný duchu „Guinea Pig“ série. Jedná se o exploitation, kdy je zaměřeno na to, aby člověk měl pocit, že se mu chce zvracet. „Rakkî sukai daiamondo“ je opět případ filmu, který dostane hlavně osoby podobnými snímky nedotčené. A docela pochybuji, že budou začínat právě tímhle kouskem.
Přesto je zde poznat, že inspirace „Guinea Pig“ sérií proběhla, a to nejen proto, že je zde hodně krve a dalších nechutností. Možná je třeba si položit otázku, proč by vlastně měla být krev nechutná. Spíš jde prostě o to, jak jsou scény podány. „Rakkî sukai daiamondo“ se zaměřuje na malou místnost, kde je nějaký doktor a jeho oběť, se kterou „pracuje“. Trochu ji operuje, trochu ji mučí. Celé to pak dostává podivný surreální náboj.
„Rakkî sukai daiamondo“ je ukázkou toho, že jde skutečně primárně o efekt. Zobrazení krve je ve filmu v dnešní době už celkem přirozené. I když se jedná o akční film, dnes to není nic neobvyklého. Pravda, velké produkce se tomu ještě někdy brání, ale krev je prostě součástí kinematografie. Musí být součástí, protože to patří k životu. „Rakkî sukai daiamondo“ si už jen hraje s tím, jak krev, další tělní tekutiny a případně i vnitřnosti ukázat tak, aby to šokovalo.
Nemyslím si, že v úkolu šokovat tenhle snímek uspěl. Jakkoli. Chybí zde jakýkoli děj, který by držel film pohromadě, tvůrce se místo toho snaží hrát psychedelickou hru, která by podle jeho představ asi měla mluvit sama za sebe. Mluví, to zase ne, že ne, ale to, co říká, je prostě neskutečně ohrané a v rámci žánru i nudné. Tvůrci nejdou za hranice, chtějí překvapit jen podivným, drogovým oparem. A to je jediné, co vám dají navíc.
Hodnocení: 25 %
