Realms of the Haunting

80%
Některé hry upadají v zapomnění zcela poprávu, ale některé si to vůbec nezaslouží. Obzvlášť ne tento mix adventury a střílečky s hutnou atmosférou a vcelku originálním příběhem.

Realms of the Haunting

Vydalo Interplay v roce 1996

 

Adam Randall si nikdy nerozuměl se svým otcem. O to víc ho překvapí, když se u něj objeví jakýsi kněz, aby mu předal balíček, údajně právě od něho. Jenže otec za dosti záhadných okolností zemřel. Takže Adam nasedá do auta, aby odjel k domu, který nějak souvisí s jeho smrtí, s krabicí, která nějak souvisí s oním domem, a s malou nadějí, že se dopátrá, co se ve skutečnosti událo.

 

Místa, náznaky a mnohoznačné věty, jejichž výklad může být velice rozdílný, začnou dávat smysl až v druhé polovině hry.

 

Hrdina vyráží čelit nástrahám strašidelného sídla a dlužno říci, že tady bylo navrženo velice efektně. I když se zrovna nic velkého neděje, máte pocit, že je v něm nepříjemně živo a že místnost, do které právě vcházíte, někdo opustil sotva před minutou. Napomáhají tomu drobné a přesto fungující detaily - mihotavé světlo svíček, zářící symboly na zdech, samovolně se zavírající dveře s nepřeslechnutelným skřípotem, hlasy za zdí...

 

Tato hra patří mezi typické představitele trendu z devadesátých let, kdy se kombinovali herci s animovaným prostředím a který mimořádně rychle zastaral. Krušné výsledky měly na svědomí především pochybné herecké výkony, ale "Realms of the Haunting" z tohoto pohledu nedopadly nejhůř. Postavy působí většinou civilně a přiměřeně, hrané pasáže zapadají do počítačem vytvořeného okolí a dost práce si autoři dali i s tím, aby hrdina vnímal prostředí a slovně reagoval na věci, které vidí. Dokáže tak okomentovat i detaily, které nejsou pro vývoj hry vůbec významné (třeba výzdobu místností), ale které mají smysl, pokud se má hráč do místa děje hlouběji ponořit.

 

Kde je zlo a kde dobro, co všechno musí Adam podstoupit, aby našel pravdu?

 

Kombinace střílení a řešení hádanek má z pohledu ovládání hry naprosto jednoduché řešení - kurzor myši se dle potřeby přizpůsobí žádané akci. Jednou tak levým tlačítkem myši ovládáte zbraň, podruhé s ní listujete stránkami dokumentů a potřetí přesouváte a sbíráte předměty. Klávesa "i" vyvolává přehledný inventář, v němž lze hru i ukládat. Škoda jen, že se objevuje v tak malém poli uprostřed obrazovky. Stejné rozvržení komplikuje i manipulaci s nalezenými mapami a dokumenty, na které se vcelku nepodíváte, ale vždy jen na určitý výsek, který se vejde právě do tohoto okna.

 

Mapka, na níž bohužel moc nevynikne, do jakých detailů je propracovaná.

 

V cestě Adamovi samozřejmě stojí hordy nepřátel, pekelných, nemrtvých i umělých bytostí, kterých je opravdu hodně a mají jednu nepříjemnou vlastnost - můžou vyskočit přímo ze země a snadno přepadnou hrdinu ve velké skupině. V takovém případě se dá utéct, využít architekturu prostředí (schovat se za dveře, do zúženého místa nebo za roh, kam se nemůžou vyškrábat apod.), a někdy spočívá řešení v manipulaci s nějakým skrytým mechanismem v místnosti. V případě nouze pak Adama jistí lahvičky s léčivými lektvary. Na různé typy protivníků platí také různé zbraně. Na začátku hry získá kolt a brokovnici, ale arzenál se pak rozšíří i o mnohem méně konvenční zbraně.

 

Na některé potvory stačí revolver.

 

Co začíná jedním starým domem, pokračuje cestováním po několika odlišných světech a dimenzích. I na dnešní poměry je časová dotace "Realms of the Haunting" nadmíru štědrá a příběh neobehraný, s nečekanými zvraty, odhaleními a protivnými stranami, které se mezi sebou přetahují. Mezi nimi se pokouší Adam hledat pravdu, přátelství, pochopení a vysvobození.

 

 

Minimální systémové požadavky:

Windows XP/Vista

Procesor 1,8 GHz

Paměť 512 MB RAM

3D grafická karta kompatibilní s DirectX 7

Hororové hry (duchové, příšery, vrazi, satan)


Přidat komentář