Rejkjavík
Reykjavik Whale Watching Massacre
Island, 2009, 90 minut
Režie: Júlíus Kemp
Scénář: Sjón Sigurdsson
Hrají:
Pihla Viitala (Annette)
Nae (Endo)
Terence Anderson (Leon)
Miranda Hennessy (Marie-Anne)
Islandský horor. Říkal jsem si, že s tímhle názvem to možná bude něco ve stylu „Mrtvého sněhu“, pořádně ujetá hororová zběsilost, u které se člověk skoro za břicho popadá. Anebo že by spíš pořádná vyvražďovačka, která tu chybí už dlouho? Jenže ouha, ono se neděje ani jedno. Komedie to není ani trochu, i když se člověk možná kysele zašklebí nad imbecilitou tvůrců. A co se týká slasheru? Nic originálního, nic zajímavého. Těšil jsem se aspoň na velryby, které budou účastníci tohohle výletu pozorovat. Ale nedočkal jsem se, kromě úvodních záběrů jejich lovu a vyvržení a finálního útoku à la „Orca“.
Skupinka turistů se vydává na loď na Islandu, aby se podívala na velryby, které se plaví nedaleko islandských břehů. Když už je nemohou Islanďané lovit, tak si alespoň vytvořili nový byznys – jejich pozorování. Mírumilovnější cesta, jak se s velrybami dostávat do kontaktu. Jenže jsou zde lidé, kteří si nové trendy vykládají trochu jinak a jejich přizpůsobení se trhu je mírně neortodoxní. Využívají turisty k tomu, aby na nich ukojili své choutky. Skupina turistů, která čítá deset lidí, musí čelit obrovské hrozbě – třem idiotům, kteří se je rozhodli po jednom popravovat.
Logika ve filmu obecně pokulhává. Mnohé se zjednodušuje, aby to prostě zapadlo do kontextu. Proč je obětována Endo? Jen proto, aby to bylo efektní? Aby se ukázalo, jak je japonská mentalita jiná? Nebo spíš, jak na ní nahlíží západ? A proč sakra skupina deseti lidí není schopná sejmout trojici retardů, kteří na ně pořádají hon? Nevím, možná mám zkreslené představy o světě, ale když je nás deset a oni jsou jenom tři a nemají střelné zbraně, kdo je sakra ve výhodě? Ale asi se mi to machruje, když jsem nic podobného nezažil.
Od filmu jsem si sliboval něco trochu jiného. Je to přece jen islandský horor, tak proč se sakra snaží být tolik americký, když mohl vycházet z evropských trendů, ze specifik místní kultury a podobně? Nějaké náznaky islandského myšlení zde jsou, nějaké drobty jejich kultury, ale jsou tak upozaděné, že vlastně ani nevím, kdo Islanďané jsou a čím se liší od nás ostatních – samozřejmě pokud pomineme islandštinu, která v „Rejkjavíku“ zaznívá.
Skupina turistů vytváří odpudivou stereotypní směsku, kterou sebrali z castingu jiných filmů. Francouzi jsou ožralí Arabové, Japonci umí karate a mají divné zvyky, které nikdo jiný nechápe, jo a jsou to šovinistická prasata, pokud se mužů týká, Američani jsou prostě idioti, no a Němci, respektive Němky, to jsou ženy středního věku, které ani tolik nebaží po velrybách jako po pořádném chlapovi, který by ukojil jejich přechodové potřeby. Film čpí originalitou asi tolik jako černobílý xerox barevné kopie od umělce, který napodoboval Picassa.
„Rejkavíku“ dávám hodně nízké hodnocení, protože to prostě není ničím zajímavý nebo odlišný film. Gore není na až tak špatné úrovni, ale k čemu to je, když tenhle film prostě kompletně selhává? Postavy jsou nevýrazné a mě absolutně nezajímalo, jestli všichni umřou nebo ne. Logika je pravděpodobně jen pro matematiky. A ten závěr? Ach můj bože.
Hodnocení: 20%
