Ringu

Ringu, Japonsko, 1998 Režie: Hideo Nakata Scénář: Hiroshi Takahashi (podle románu Kôji Suzukiho) Hrají: Nanako Matsushima (Reiko Asakawa) Katsumi Muramatsu (Koichi Asakawa) Rikiya Otaka (Yoichi Asakawa) Masako (Shizuko Yamamura) Rie Inou (Sadako Yamamura)

   Éru japonského duchařského hororu nového tisíciletí započal spisovatel Kôji Suzuki se svým románem Ringu, který se do našich luhů a hájů dostal až s úspěchem americké předělávky. Nutno přiznat, že román není žádným hororovým klenotem, ale v Japonsku je Suzuki považován skoro za Boha, i když kdo v Japonsku není? Kniha poprvé vyšla v roce 1991, na filmové zpracování se tedy čekalo docela dlouho. Ale čekání se vyplatilo a v roce 1998 Hideo Nakata přichází se svým tentokrát už skutečně klenotem, s filmem Ringu, který se během zatím osmi let své existence stal naprostou legendou a jedním z nejuznávanějších japonských hororů současnosti. A čím, že je tento film tak výjimečný? No pojďme zkusit najít odpověď.


   Hideo Nakata měl na svém kontě před natočením Ringu již dva horory. Jeden, který šel rovnou na video a druhý, který se dostal do kin a byl poměrně dobře přijat, nestala se z něj však žádná pecka. Až právě Ringu z něj udělal jednoho z nejznámějších japonských hororových tvůrců.
   Příběh filmu se zprvu nezdá nijak složitý. V podstatě se dá shrnout do jednoho krátkého souvětí. Člověk se koukne na kazetu, což způsobí, že do týdne zemře, ale on se tomu chce vyhnout. Jenže ono to tak jednoduché také není.


   Hlavní postavou filmu je investigativní reportérka Reiko, kdy slovo investigativní je skutečně na svém místě. Vyšetřuje totiž případ úmrtí několika mladých lidí, kteří byli nalezeni mrtví za podivných okolností a říká se, že týden před smrtí všichni viděli nějakou podivnou kazetu. Reiko zjistí, kde skupina mladých před týdnem byla a v chatové oblasti si pronajme stejnou chatku, v níž pobývali zesnulí. A u správce, který má také nějaké kazety na půjčení, objeví jednu nepopsanou pásku. Půjčí si ji a sama shlédne video, které nedává příliš smyslu, ale znamená jediné, sedmidenní odpočítávání před Reičinou smrtí. Žena se snaží najít způsob, jak se zachránit, a tak do událostí strhává i svého bývalého manžela a jejich malého synka, který na kazetu koukne nedopatřením. Teď už to není jen souboj o vlastní život, ale i souboj o život milovaného človíčka.
   Právě záchrana syna je jedním, co dělá z Kruhu Kruh. Strach matky o své dítě. Ringu není posledním filmem, kde Nakata tohle ztvárňuje. Tím druhým jsou na Necronomiconu již recenzované Temné vody, které jsou, jak jinak, z pera Kôji Suzukiho. (Mimochodem Temné vody v knižní podobě právě vycházejí i v naší vlasti.) Matka a dítě prostupují celým Kruhem a je jasné, že se Nakata na tohle téma skutečně soustředil. A nejen na tenhle vztah, také na vztah otec a dítě a vlastně i muž a žena. Vše tu máme rovnou ve dvou provedeních.


   Matka a dítě. Jednu podobu jsem již zmínil, tedy reportérka Reiko a její syn. Zde důvod, proč je Nakata fixován na roli matky. Suzuki má totiž ve svém románu otce jako hlavní postavu. Těmi druhými matkou a dítětem jsou žena jménem Shizuko Yamamura a její dcera Sadako. Shizuko pochází z malého rybářského ostrova, kde ji jistý doktor Ikuma objevil. A co že objevil? Ženu s telepatickými schopnostmi, kterou hodlal předvádět jako fenomén. Jenže nikdo mu tohle nebaštil, a tak upadl v nemilost. Shizuko chtěla svou dceru Sadako chránit před světem, protože věděla, že její holčička má ještě mnohem zajímavější schopnosti než ona sama. Jenže ji neuchránila.
   Vztahy otce a dítěte nejsou tak láskyplné jako vztahy matky a potomka. Nakata očividně v ženě vidí onu mateřskou lásku, která vede dítě a chrání ho. U muže nic takového nejspíš neexistuje a pokud, tak ve velmi zdeformované podobě. Což je vidět u bývalého manžela Reiko, který se se svým synkem nestýká a když ho potká, jen na něj hloupě civí. Ještě markantněji je mužská neschopnost milovat dítě vidět u doktora Ikumy a Sadako. Ikuma je vlastně tím, kdo zrodí kletbu, kdo ze Sadako i po její smrti udělá obávanou bytost, která zabíjí alespoň pomocí videokazety. A jak že se mu to povedlo? Inu zabil ji a pohřbil ve studni.


   Děj Kruhu, ale nejen jeho, by se dal přirovnat k plavbě po proudu řeky. Tok s přibývajícími kilometry nabírá na rychlosti a intenzitě, různě se kroutí, až se nakonec dostává k místu, kde je vodopád a my máme strach, že se dole roztříštíme, ale ono ne, přežijeme a plujeme dál, abychom zahynuli na ještě horším a vyšším vodopádu. Přesně takový je děj Ringu. Když už si myslíme, že je konec, že to nejhorší máme za sebou, Nakata to celé postaví na hlavu a až teprve tehdy nám přináší celou pravdu. A že to není žádná hezká pravda. Vždyť nám vlastně říká to, že pokud chceme shlédnutí kazety přežít, musíme ji šířit dál a tím vlastně zapříčinit úmrtí dalších lidí. Film Ringu, jak jistě všichni dobře vědí, není posledním svého druhu a Nakata natočil ještě japonský sequel, tedy Ringu 2, a sám se vrhnul na americký remake druhého dílu a i přes jeho ne úplně úspěch to vypadá, že právě on bude natáčet americkou trojku. Příběh tedy pokračuje a kazety s podivným videem kolují někdy mezi námi.