Robert Bryndza: Dívka v ledu
The Girl in the Ice
Vydalo nakladatelství Grada, 2016, 399 Kč
Knihu jsem si přál k Vánocům. Hodně jsem o ní četl – respektive jsem viděl spoustu upoutávek, hodně se o knize mluvilo, má spoustu komentářů na Databázi knih, navíc hodně pozitivních – a tak jsem si řekl, že by bylo docela fajn si přečíst nějaký dobrý detektivní thriller. Knihu jsem od Ježíška skutečně dostal a hned po Vánocích jsem se pustil do četby. Čekalo mě velké překvapení, protože tohle rozhodně není dobrá kniha, tohle je jenom standardní produkt literární produkce se spoustou chyb.
První řadě, co mě dostalo, to je samotná hrdinka. Hrdinka se tváří silná, ale to jen autor chce, z příběhu to nevyplývá. Chce mít silnou hrdinku, která chybuje, ale to, jak moc chybuje, vlastně omlouvá jen tím, že za sebou má tragickou událost. Chyby, které dělá, ale nevycházejí z toho, že má za sebou tragickou událos, ale prostě z toho, že je to s prominutím kráva, u které nechápu, proč se s ní kolegové baví a proč její šéf vlastně chce, aby na případu pracovala. Její schopnosti jsou... no, vlastně nulové. Jako detektiv má k ruce jen intuici a náhodu.
Erika by měla mít zajímavou minulost, ale nemá – kdy nastoupla k výcviku, když ještě v osmnácti dělala au pair? Jaké jsou vlastně její skvělé schopnosti, že si ji Marsh povolal na případ, proč se vrátila do Londýna? Proč si ji k sobě vzal, aniž by jí udělali psychologický posudek, který by očividně potřebovala? Jak to, že na stanici skoro nikdo nevěděl o Markovi? Tohle by se šuškandou prostě rozneslo. A proč Erika prostě ignoruje policejní postupy a prochází ji to, i když jsou její výsledky dané náhodou? Těch otázek je strašně moc. A vyvstane jich ještě víc.
Jsou zde nahodilé události – například setkání s Ivy – proč vlastně byla na stanici, proč to nebylo více popsáno? K tomu třeba vyplavení telefonu. To už je prostě vycucávání si zvratů z prstu. Na straně 253 se najednou objevuje zásadní zjištění, které spíš ale ukazuje na neschopnost policie, která neví, jak by měla vyšetřovat. A jaké jsou motivace Eriky pro to, co dělá? Proč šla za patologem? Prostě jen tak, aby se děj konečně posunul. Tady jiné důvody nejsou. Ten děj je místy neskutečně křečovitý a křičí z toho, že to bylo spíchnuté rychle. Měl jsem pocit, že chvílemi vůbec nesedí časové souvislosti, nemluvě o nějakých logických návaznostech.
Co říct o knize pozitivního? Děj má spád, příběh se dobře čte. Kdyby se však polovina knihy proškrtala, vůbec ničemu by to nevadilo, například kapitoly s vrahem jsou skoro zbytečné, nic navíc nepřinášejí, šlo by to napsat lépe i bez jeho pohledu – například když se Erice dostal do kapsy dopis, stačilo by jen v kapitole zmínit, že do ní někdo vrazil, mohla si na to vzpomenout, ale obličej té osoby si nepamatovat, bylo by to ještě o něco zajímavější a napínavější.
Nemyslím si, že by byl Robert Bryndza jakkoli dobrý autor detektivek. Místo toho, aby kniha „Dívka v ledu“ kladla důraz na dobře vypointovanou zápletku, jsou zde důležitější sociální problémy, které jsou například okolo tématu společenských tříd zbytečně akcentovány. Styl je příliš popisný, kdy velká část slov je navíc. Jako detektivka to má svou gradaci, ale postavy jsou nepříjemné, policejnímu vyšetřování a jeho postupu jsem nevěřil. Pokud chcete skutečně kvalitní detektivní thriller s výbornou hrdinkou, přečtěte si raději sérii s Katie Maguire od Grahama Mastertona.
Hodnocení: 40 %
