The Sacred
USA, 2012, 86 minut
Režie: Brett Donowho
Scénář: Carey Van Dyke a Shane Van Dyke
Hrají:
Jordan Belfi (Brian)
Cora Benesh (Marie)
Angel McCord Donowho (Alix)
Jeff Fahey (George)
Čím nás asi tvůrci postraší tentokrát, chce se zeptat s každým dalším atmosférickým hororem, který se mi dostane do ruky. „The Sacred“ nemá zrovna režiséra, který by se zatím až tak moc vyznamenal. Jeho snímky 5 Souls a Silver Falls jsou spíše méně kvalitní, ale Donowho se docela snaží a od roku 2011 nás zásobuje minimálně jedním filmem ročně. Tady je vidět touha, která převyšuje hororové schopnosti tohoto autora.
„The Sacred“ je film, který si chce hrát se stíny, chce si hrát s jednotlivými postavami a chce nás zaujmout tím, že zde bude něco nečekaného, něco napínavého, něco, u čeho si nebudeme jistí, co se z toho vyvrbí. Jedná se o klasický atmosférický snímek, který nás zavádí na jednu osamělou chatu v lesích, a do jedné nejisté historie, kterou si s sebou hlavní hrdinka nese a která se k ní vrací.
Hlavní hrdinkou je spisovatelka, která se vydává do osamělé chaty, která patřila její tetě, jež nedávno zemřela. Okolnosti jsou trochu nejasné, ale ono je toho víc, co zde není úplně transparentní. Spisovatelce jde o to, aby v místním prostředí našla tu správnou inspiraci, která jí dovolí dokončit její poslední knihu, s níž se trochu vleče. Místní folklór, místní legendy, to všechno by mělo vést k tomu, aby se jí lépe psalo. Vypadá to, že přesun její tvorbě vskutku pomohl.
Jenže pak se objevuje jedna malá holka a s ní do filmu vstupuje nejistota. Ona je tím správným temným prvkem, skoro jako kdyby se jednalo o holčičí verzi Damiena. Je to Satanovo dítě? Anebo je s ní v nepořádku něco jiného? A jak se do celého dění promítne minulost, o níž se zde neustále mluví? I když Donowho není žádný skvělý vypravěč, přece jen se mu daří celkem úspěšně rozplétat jednotlivé nitky, které od začátku sledujeme.
„The Sacred“ je prozatím nejlepší film, který jsem od Bretta Donowhoa viděl. Není to velké umění, ale stejně jsem měl místy pocit, že se alespoň trochu snaží o to, aby celý film ozvláštnil, aby to nebylo až tak schematické. Neříkám, že se mu to daří dokonale, ale rozhodně je to film, který je snesitelný a který si buduje celkem ucházející atmosféru, při které vás může příjemně mrazit. Závěr je ale přesto hodně ukecaný.
Hodnocení: 55 %
