Robin Stejskal: Prokletá kaple
Vydalo nakladatelství Talent Pro Art, 2018, 240 Kč
Tomáš Rarášek si v zapadlé vesnici jménem Medovice někde u Brna otevře hospůdku U Kaple. Jenže hned první otvírací den se zdá, že to nebyl dobrý krok. Ojedinělí hosté nejsou dvakrát sympatičtí, naopak, spíše drzí, soused ho z vesnice vyhání a po zavíračce Rarášek zjistí, že mu někdo prořezal pneumatiky na jeho autě. A navíc, ten podivný zatuchlý hnilobný puch, který jde večer v hospodě cítit a podivné zvuky, ozývající se ze sklepení… Brzy se ukazuje, že se Rarášek zapletl do něčeho temného, co sahá stovky let do historie. Do staré kletby, která vesnici svírá z dalekého středověku a jejím obyvatelům nedá zemřít, dokud nebudou potrestáni. Kletby, která svou největší sílu a stopy zanechává v nedaleké škole, kapli a právě v hospodě. Rarášek totiž není jediný, kdo si tuhle hospodu otevřel. Před ním jich bylo několik, mnozí do měsíce utekli nebo se zbláznili, jako předchozí majitel Matyáš Kerský, odsouzený za otrávení několika návštěvníků hospody. Rarášek se však nehodlá jen tak vzdát, a tak proniká do tajemství hospody, Medovic a kletby čím dál hlouběji.
Kdypak já naposledy držel v ruce český horor ve vázané knize s tvrdými deskami? Samozřejmě, kvalitám příběhu tohle nijak nepomůže, ale i tak to prostě potěší. Ono vůbec držet v ruce český hororový román je pozitivním prožitkem samo o sobě, obzvláště, když samotný román tomuhle pocitu moc neubere.
„Prokletá kaple“ má totiž hned několik pozitivních stránek. Mezi již zmíněné patří fakt, že je její děj situován do domácího prostředí, známého, hmatatelného, prožívaného. To je velké plus. Román s ním navíc operuje hned v několika časových rovinách, takže socialistická základní škola fakt potěší. Pozitivně vítám fak, že se Stejskal nebál a roztáhl příběh na více postav a některé z nich protáhl i několika staletími. V jednu chvíli až cimrmanovské („Němý Bobeš“) přeskakování v časových rovinách nijak neubírá na tempu ani atmosféře a čtenář se v tom neztratí. Tohle je hodně dobře ukočírováno právě i navzdory tomu, že některé postavy se objevují ve více časových rovinách a snad by se mohlo občas stát, že čtenář bude tápat, kdy přesně že se to, co čte, vlastně odehrává. K tomu by dojít ale nemělo. Za velké a příjemné pozitivum považuji přítomnost hned několika velmi působivých atmosférických scén. Vlastně celá deníková část učitelky má neskutečnou napínavou a strašidelnou atmosféru. Zde funguje každé slovo, včetně místy poněkud kostrbaté básničky.
Kniha však má i svá negativa, která ovšem výsledný dojem nějak zvlášť nekazí. „Prokletá kaple“ by si jistě zasloužila lepší korekturu a editaci textu. Nejde ani tak o překlepy nebo faktické chyby, těch je v textu snad až překvapivě minimálně. Jde o krajová slova, místní výrazy, respektive tvary a skloňování různých slov, které jsou obecně nespisovné (protože slangové). Pokud by byly použity v přímé řeči, prosím, to se dá přijmout, ale v rámci vyprávění děje to někdy až bije do očí. Chtěl jsem si nějaká poznamenat, ale nakonec jsem zapomněl, ale obecně jde o místní nářečí typu kluci chodijó, přijdu dýl apod.
V závěru se také může trochu zdát, že toho chtěl autor do románu napěchovat zbytečně moc (jmenovat nebudu, ale těch hororových prvků je zde opravdu hodně). Dlouhou dobu to také vypadá, že se nestihne „rozplést“ kdo, co a proč a umím si představit, že u některých nepozorných čtenářů a čtenářek tyto otázky po dočtení zůstanou aktuální. Ale stát by se to nemělo. Některé věci pravda nejsou napsány přímo a tzv. polopatě, což nemusí být nijak na škodu, ale všechno nakonec zapadne, kam má. Zda v uspokojivém důrazu a projevu, to už je zřejmě subjektivní otázka každého zvlášť.
Přesto všechno je „Prokletá kaple“ milým, příjemným a čtivým pokusem o český hororový román. Děj zaujme, přeskakování v časových liniích je ukočírováno dobře, atmosféra kolísá jen lehce a v příjemném poměru vystoupá do příjemných výšin a je velmi působivá.
