Rosso sangue
Itálie, 1981, 96 minut
Režie: Joe D’Amato
Scénář: George Eastman
Hrají:
George Eastman (Mikos Stenopolis)
Annie Belle (Emily)
Charles Borromel (Ben Engleman)
Katya Berger (Katia Bennett)
Zrovna nedávno jsem si při sledování snímku Antropofág říkal – a vlastně jsem to napsal i do recenze – že se s Joem D’Amatem na Necronomiconu ještě setkáme, respektive s recenzemi jeho filmů. A hned je to tady. „Rosso sangue“, snímek, který je známý také jako „Absurd“ anebo „Antropophagus 2“, je právě z režisérské taktovky Joea D’Amata, i když ten se zde původně nechal uvést jako Peter Newton. Je to jednoznačně italský film, protože je to vidět na jeho gore poetice.
Gore poetika je celkem podivné spojení, ale nutno říct, že tohle některé italské filmy, především pak od Fulciho, prostě mají. Jako kdybyste za tímhle D’Amatovým kouskem určitý vliv Fulciho cítili, a to především v tom, jak jsou gore scény nasnímány. Napadá mě například Pastor Thomas, který se také doslova vyžívá v tom, když můžeme násilí na lidském těle vidět skutečně zblízka, abychom ho mohli prožít hodně intenzívně.
„Rosso Sangue“ má výborný úvod, který naznačuje dostatečně jasně, jak bude celý snímek veden. Sledujeme podivného muže, snad nemocného, jak se plouží ulicí k nějakému domu. Když mu paní domu otevře, my konečně vidíme záběr na celé jeho tělo. Itálie se s tím prostě nemazlí a dává nám hned na začátku ochutnat, jak moc gore by mohly filmy být. V podobném duchu se pak pokračuje, protože smrtelně zraněný muž je v nemocnici a neskutečně dobře se uzdravuje.
Uzdravuje se až tak dobře, že rovnou zabije sestřičku. Ne nějak normálně, že by jí trhnul krkem, ale pěkně ženě navrtá mozek. Když takové scény sledujete, skutečně pozorně, dojde vám, jak vlastně scénu natáčeli, ale stejně tak vám dojde, že se jim to povedlo neskutečně dobře. Vypadá to reálně, opravdu hnusně. A i když odhalíte chybičky – no kdyby ne, tak jsou Italové skutečně mistři, anebo šílení vrazi – stejně budete mít pocit, že sledujete něco, co je hodně povedené po technické stránce.
Příběh je z takových, které nejsou tvořeny tak, aby zde byla zásadní pointa, i když nějakého toho odhalení se také dočkáme. Jde primárně o to, abychom sledovali, co dokáže kamera všechno natočit tak, aby to bylo uvěřitelné. Hnusné a uvěřitelné. Tohle se daří, přestože postavy jinak nejsou nijak úchvatně napsané a koneckonců ani zahrané. „Rosso sangue“ však patří k dobré italské gore škole a rozhodně nezapře své trikové kvality, což je také důvod, proč stojí za to se na snímek podívat.
Hodnocení: 65 %
