 |
|
Scénář: Neil Gaiman
Kresba: Dave McKean, Malcolm Jones III, Kelley Jones, Charles Vess, Colleen Doran |
|
|
Krajina snů je trochu jiný komiks než dva svazky předchozí. Oba dva totiž byly spojeny nějakou hlavní dějovou linií, která držela celou knihu pohromadě. V Preludiích a nokturnech to bylo hledání ztracených předmětů moci, v Domečku pro panenky to bylo zase hledání snů, které se dostaly ven ze Sandmanovy říše.
Ve třetí knize se nic takového nenajde, a tak jediným, co všechny čtyři povídky spojuje, ano, Krajina snů obsahuje jen čtyři povídky, zůstává titulní postava, tedy Sandman. A nutno říci, že na těchto komiksech je lépe než na jiných vidět, že Sandman je skutečně pouze jakýmsi hrdinou na okraji, který do děje zasahuje pouze částečně, pozornost není neustále upřena pouze na něj, jak je tomu v klasických hrdinských komiksech.
Vzhledem k tomu, že povídky jsou skutečně různorodé, platí toto i o žánru každé z nich, a tak rozhodně nelze říci, že by všechny zde otištěné příběhy byly hororové. Spíš naopak, čistě hororový je zde pouze jeden a nutno říct, že ani on není čistým hororem. Spíše bych řekl, že ve všech čtyřech povídkách se více projevuje Sandmanova poetika a krása příběhů, které Gaiman vypráví.
Pokud se trochu vyznáte v řeckých bájích nebo alespoň znáte jména devíti múz, asi vás napadne, o čem, respektive o kom, bude první příběh pojmenovaný Kalliopé. Jedná se o skutečně temný příběh, kde múza Kalliopé je uvězněna spisovatelem, který přišel o své nápady. Toto věznění není pojato mírně, múza trpí a ve svém utrpení se obrací na toho jediného, kdo by mohl pomoci. Na Morfea.
Sandman je v té době uvězněný (návrat k prvnímu dílu komiksu), ale když se dostává na svobodu, skutečně Kalliopé pomáhá. A to tak, že spisovateli dá nekonečné množství nápadů. Ten, jelikož začíná šílet, skutečně múzu propouští a na její přímluvu Pán snů zbavuje věznitele nápadů. Všech. Zůstává jen prázdno. Toto je nejtemnější povídka celé sbírky a musím říct, že v určitých momentech je skutečně drsná, i když si stále zachovává své kouzlo.
 |
Sen tisíce koček je naprosto odlišným příběhem, kde Gaiman, jak již mistrně několikrát předvedl, rozvíjí další krásnou legendu, a to legendu o tom, že kdysi existoval svět, kterému vládly kočky, a lidé byli jen lovenou zvěří. Jenže se našel někdo, kdo lidi sjednotil, a stačilo, aby alespoň tisíc lidí snilo o tom, že oni jsou páni, nikoli kočky, a ono se tak skutečně stalo. A tak nyní světem putuje kočka, která se snaží přimět ostatní kočky, aby také snily svůj sen, aby se vše opět vrátilo do stavu, v jakém to bylo dříve. I v této povídce je Sandman pouze jako postava, která určuje další děj, nikoli jako postava, která tento příběh sama nese.
Snad ještě podivnějším příběhem je Sen noci svatojánské, kde se setkáváme s divadlem Williama Shakespeara, které kočuje na sjednané místo, kde má pro Sandmana a jeho přátele sehrát představení, samozřejmě Sen noci svatojánské. Má to být splátka dluhu, který William u Sandmana má za to, že mu Morfeus daroval to, co si tolik přál, tedy schopnost psát hry. Toto je rozhodně odkaz na čtvrtou část Domečku pro panenky, kde se Sandman se Shakespearem setkává poprvé. Kouzlo tohoto příběhu tkví v tom, že Sen noci svatojánské je hrán pro ty, o kterých hra pojednává, tedy pro Puka, pro krále Oberona, jeho ženu a další tvory z této říše.
A nakonec povídka opět naprosto odlišná, hlavně v tom ohledu, že zde Sandman nevystupuje vůbec, ale setkáváme se s jeho sestrou, se Smrtí. Ale povídka není přímo o ní, ale o Elemental Woman, jedné z méně známých a méně důležitých postav DC Universe. Elementálka, jak je nazvána, je sama, pro Firmu už dávno nepracuje, nemá nikoho a chce umřít. Jenže vzhledem k tomu, že dokáže měnit strukturu látek na cokoli, je vlastně nemožné, aby se zabila. A právě v té nejtěžší chvíli k ní přichází Smrt a s její pomocí je přece jen jeden způsob nalezen.
Čtvrtý sešit končí, nikoli však kniha. Ještě je zde totiž původní scénář k prvnímu příběhu, ke Kalliopé, tak, jak jej Gaiman napsal. Je zde hlavně proto, aby každý, kdo se zajímá o psaní komiksů, mohl nahlédnout pod pokličku a zjistit, jak se takový komiksový scénář píše, respektive, jak se píše scénář k Sandmanovi.
Ač je Krajina snů jen poměrně útlou sbírkou čtyř povídek, i tak to jsou další parádní kousky do sandmanovkého universa a Gaiman ukazuje, že dokáže vyprávět i malé, přesto však stále stejně odzbrojující příběhy.
