Sanitarium
USA, 2013, 108 minut
Režie: Bryan Ortiz, Bryan Ramirez a Kerry Valderrama
Scénář: Crystal Bratton, Scott Marcano, Bryan Ortiz a Kerry Valderrama
Hrají:
Malcolm McDowell (Dr. Stenson)
Lou Diamond Phillips (James Silo)
John Glover (Gustav)
Robert Englund (Sam)
„Sanitarium“ je vlastně klasický povídkový snímek, který má ale celkem dobře rozvržený hlavní dějový rámec, který povídky spojuje. Každá ze tří povídek se zaměřuje na některého z pacientů jednoho sanatoria, ale není to zas až tak jednoduché, abychom chodili od cely k cele a vyprávěli si, co se těm lidem stalo. Ten rámcový příběh je skutečně celkem promyšlený a je fajn vidět, že si tvůrci dali práci i s něčím, co mohli celkem snadno odfláknout.
První povídka nás seznamuje s umělcem Gustavem a s jeho podivným stavem. Na první pohled je jasné, že to nemá v hlavě úplně v pořádku, na druhou stranu to u umělce očividně není až tak nečekané. Skoro se to bere jako něco normálního. Takže se nad Gustavem nikdo nepozastavuje. Tohle je vlastně celkem dobrý psychologický horor, který má prvky manipulace. A končí v blázinci. Možná je to trochu uspěchané, v delší stopáži by se to dalo trochu ozvláštnit. Jako první případ však dobré.
Druhý případ je o jednom malém chlapci. K tomuto případu se dostává chlapík, který jde do ústavu získávat nějaké rešerše pro svou práci. Získává informace celkem zajímavé, ale na druhou stranu tohle není něco, co by hororové fandy rozhodilo. Příběh je o chlapci, který někoho vidí. Někoho, kdo vypadá trochu jako Mike Meyers. Příběh se snaží o hloubku ve vztahu otce a syna, který je skutečně hnusný, ale nakonec končí tak nějak podivně, což je docela škoda.
Poslední příběh nás seznamuje s vědcem, který se tak nějak propadne do svých vlastních snah něčeho dosáhnout. Psychologický horor je v současné době oblíbený, což se zde potvrzuje. Paranoia, halucinace, skutečnost. Co vlastně je skutečnost? Tohle jsou prostě témata, která budou bavit. V případě třetího příběhu se jedná o dobrou povídku hlavně v tom smyslu, že hlavní postava je výborně zahraná a dokáže strhnout. Což je bohužel také více méně všechno, čím povídka zaujme.
„Sanitarium“ je lepší než dobrý povídkový hororový film. Musím říct, že jsem se trochu bál, že přítomnost Malcolma McDowella, který je hlavní postavou rámcového příběhu, automaticky bude vést k tomu, že snímek bude braková klišovitost bez nápadu, ale to se v tomhle případě rozhodně nedá říct. Povídky mají nápad, někdy jen jeden jednoduchý, ale využili ho docela dobře. Jsem rád, že tu je zase po delší době něco, co se nesnaží zbytečně a okázale šokovat, ale jde si cestou celkem ku prospěchu celé věci.
Hodnocení: 70 %
